Na oslavě narozenin, v mém případě trochu přitažené za vlasy času, jsem kromě mnoha dalších milých dárků dostal od Štěfana knihu s názvem Paličovy sloky, jejímž autorem je Karel Horký. Jde o po konfiskaci třetí nezměněné vydání, přivedené na svět vlastním nákladem v Rokycanech v roce 1905. Mou pozornost vzbudil hlavně nápis na obálce:
Illustroval Franta Gelner
Dneska bychom asi prohodili "ll" ve slovese s "l" v příjmení.
Karla Horkého jsem, přiznám se, neznal, a tak mě potěšila zejména diplomová práce Jana Rodlinga o jeho literárních začátcích. Jednu pasáž, která se týká právě Horkého současníka Františka Gellnera (narodili se ve stejném roce) si dovolím přímo ocitovat:
V Praze (Horkého) dostihlo i obvinění za publikaci Gellnerovy karikatury španělského krále Alfonse XIII. (obrázek byl už v předchozím čísle zabaven cenzurou, Horký se jej však rozhodl publikovat znovu). Státní návladní jej pohnal k odpovědnosti a soud mu vyměřil vysokou peněžní pokutu. V případě její nedobytnosti měl Horký dostat čtrnáct dní denní vazby. Horký samozřejmě kvůli své nejisté hmotné situaci na zaplacení vůbec nemohl pomýšlet a rovnou nastoupil do vězení. Do žaláře na Karlově náměstí šel s tím, že tam napíše divadelní hru inspirovanou pobytem u vodopádu Giesbach ve Švýcarsku, kam zavítal během své první anabáze Evropou. Ve vězení měl na psaní klid a zároveň se nemusel starat o hmotné starosti, takže vězení pro něj vlastně nebylo trestem, ale spíš menším literárním soustředěním. Přes den psal své dílo, na noc byl stěhován do společné cely k ostatním vězňům. Během pobytu se mu skutečně podařilo celou hru napsat.
Ze sbírky Paličovy sloky vyjímám a v druhém případě i mírně aktualizuji pár básní. První krom názvu, který vynechávám, žádnou aktualizaci nepotřebuje, ke druhé navíc ještě přidávám Gellnerovu ilustraci.
Náš lid je dobrý tažný kůň,
však není radno ho splašit;
snadno je ránu rozřezat,
však není snadno ji zašít.
Nadšení lidu - krásná věc,
však není radno ji probít -
a když už rozum pochroumán,
proč i to svědomí dobít?
Český lev
Tesáky ztratil. V tlamě prázdno jak v jámě lvové.
Přesto se touží mu podívat na zoubek
- a vsadit svůj implantát - zubní technikové
Sobotka, Škromach, Rath a Paroubek.
Illustroval Franta Gelner
Dneska bychom asi prohodili "ll" ve slovese s "l" v příjmení.
Karla Horkého jsem, přiznám se, neznal, a tak mě potěšila zejména diplomová práce Jana Rodlinga o jeho literárních začátcích. Jednu pasáž, která se týká právě Horkého současníka Františka Gellnera (narodili se ve stejném roce) si dovolím přímo ocitovat:
V Praze (Horkého) dostihlo i obvinění za publikaci Gellnerovy karikatury španělského krále Alfonse XIII. (obrázek byl už v předchozím čísle zabaven cenzurou, Horký se jej však rozhodl publikovat znovu). Státní návladní jej pohnal k odpovědnosti a soud mu vyměřil vysokou peněžní pokutu. V případě její nedobytnosti měl Horký dostat čtrnáct dní denní vazby. Horký samozřejmě kvůli své nejisté hmotné situaci na zaplacení vůbec nemohl pomýšlet a rovnou nastoupil do vězení. Do žaláře na Karlově náměstí šel s tím, že tam napíše divadelní hru inspirovanou pobytem u vodopádu Giesbach ve Švýcarsku, kam zavítal během své první anabáze Evropou. Ve vězení měl na psaní klid a zároveň se nemusel starat o hmotné starosti, takže vězení pro něj vlastně nebylo trestem, ale spíš menším literárním soustředěním. Přes den psal své dílo, na noc byl stěhován do společné cely k ostatním vězňům. Během pobytu se mu skutečně podařilo celou hru napsat.
Ze sbírky Paličovy sloky vyjímám a v druhém případě i mírně aktualizuji pár básní. První krom názvu, který vynechávám, žádnou aktualizaci nepotřebuje, ke druhé navíc ještě přidávám Gellnerovu ilustraci.
Náš lid je dobrý tažný kůň,
však není radno ho splašit;
snadno je ránu rozřezat,
však není snadno ji zašít.
Nadšení lidu - krásná věc,
však není radno ji probít -
a když už rozum pochroumán,
proč i to svědomí dobít?
Český lev
Tesáky ztratil. V tlamě prázdno jak v jámě lvové.
Přesto se touží mu podívat na zoubek
- a vsadit svůj implantát - zubní technikové
Sobotka, Škromach, Rath a Paroubek.
1 komentář:
zajímavé je že , ač jsou Paličovy sloky 100 let staré , jsou stále aktuální ...stačí jen pozměnit jména a jsme v současnosti..,:-)
Stýv
Okomentovat