Jedním z nejobtížnějších básníků pro překladatele z angličtiny je nepochybně Algernon Charles Swinburne, který by dnes měl své 173. narozeniny. Některé jeho básně jsou jako velehory, jejichž vrstevnice jsou složeny z aliterací a zároveň jsou metr po metru v poctivém rytmu spojeny rýmy. Sám Swinburne to dohnal k absurditě v jedné parodii na svůj styl. Mně dala metrický impuls jedna jeho kratší veršovánka, kterou jsem (spíš více než méně volně) přebásnil pro svoji maminku, která vedla moje první krůčky životem i poezií.
První krůčky
Cesta cest, tak smělá a tak sladká,
jako by na ní měly pouze růže kvést;
jen plachý krůček, tak dlouhá a tak krátká
je cesta cest.
Pro očka toho nemluvňátka
je nebe ve dne v noci plné hvězd,
jen když nablízku je jeho matka.
Pak se nechá vést s radostí jarní ratolesti,
která svůj první lístek může nést -
to maminka s láskou malé nožce klestí
cestu cest.
Žádné komentáře:
Okomentovat