Přede dvěma lety jsem tu přeložil jednu báseň od Barnabáše Googea. Protože dneska má kulatých 470 let od narození, pustil jsem se do jedné delší básničky. Vzal jsem si ji na večer k prunéřovskému koupališti, kde je vody zatím po pás, ale zato je jako kafe. S logrem.
Bylo tam i docela dost hmyzu, což ovšem, jak uvidíte, bylo pro překládání prospěšné. Tady tedy předkládám výsledek.
(originál zde)
Nastal jeden z těch dlouhých večerů,
kdy člověk, ať sebevíc se zaposlouchá,
slyší jen ticho. Tu noc jej ale přerušila
docela malá hloupá moucha.
Létala neúnavně z místa na místo,
nejradši ze všeho však okolo mých uší,
tu a tam si kradmo křídla protáhla
a všude jásala svou malou muší duší.
Když sedla si mi na rameno,
myslel jsem, že jí došly síly,
to ale chystala se jenom
na další plápolavou míli.
Jak jsem tu mouchu pozoroval
a podrobil ji analýze
Ó, šťastný tvore, hned jsem zvolal,
ó, šťastný bídný hmyze,
kdo z nás dvou navrch má?
Snad já, který vlastním rozum? Nikoli
– ty, která bez rozumu poletuješ
a kterou nikdy život nebolí!
Já žiji, a ty rovněž žiješ,
já ale žiji stále s bolestí,
jsem její otrok, a když uteču jí,
dožene mě a pak se mstí.
Ty žiješ zcela bezbolestně
a neznáš lásky trampoty;
považoval bych tedy za čest,
kdyby Bůh byl od té dobroty
a posadil tě s perem za můj stůl
a mě zas na to místo, kde ty sedíš dosud;
já bych si užíval svoje muší štěstí
a ty bys psala básně na svůj bídný osud.
1 komentář:
:o))
Okomentovat