Zkušebna končí

Svobodný prostor Hudební zkušebna v Žatci končí. Troufám si říct, že to byla více než jen náhražka Banánu, byl to klub s ksichtem. A ten ksicht mu dával Petr Czan zvaný Czany, který letos převzal Borešovu cenu za přínos žatecké kultuře. Jenže rockový klub dneska bez nějaké finanční injekce nemá šanci na přežití. Petr zval opravdu skvělé kapely, spoustu mi jich doporučil, spousta kapel jela na víkendové štaci Žatec Kadaň nebo Kadaň Žatec. S tím rozdílem, že u nás přišly dvě desítky rockových pohrobků, v Žatci stovka a víc.

Žatecký klub byl opravdový rokáč jako byl náš Střelák před rekonstrukcí. Na kolaudaci sere pes, když ji rokáč nemá, je to o to svobodnější prostor. V Žatci neměla Zkušebna žádné sousedy, kterým by vadil hluk, klub byl krásně utopen v jednom dvoře nedaleko centra. Naposledy se mi Petr chlubil, že mu do Zkušebny chodí kluci a holky s downovým syndromem a roztáčí to v kotli. Záviděl jsem mu to všechno a často se nechal inspirovat. Jenže vím, co stojí kapely a sponzorovat diváky z vlastní kapsy je sice úctyhodné, ale ne dlouhodobě únosné. A tak spadla klec.

Petr je akční člověk, určitě se nepoděje daleko, ale hlavně určitě se tam, kam se poděje něco poděje. A určitě budeme dál spolupracovat a posílat si dobré kontakty a občas se zajedeme podívat jeden na druhého. Kam to bude, Czany?

Byl jsem na jednom z prvních větších koncertů ve Zkušebně, když hrál Tleskač. Tenkrát jsme se s Petrem skrz můj článek na soběpisníku seznámili. A teď po roce a půl jsem byl také na jednom z posledních koncertů a opět hrál Tleskač.

Zažil jsem pár překvapení. Dvě příjemná, jedno ne až zas tak. Ta dvě milá byly obě předkapely. 3D lidée hráli skvěle a zpívali španělsky, francouzsky a anglicky, trochu připomínali -123 min., ale byli sví. Kdybych nemusel stát frontu na pivo, v níž se neustále předbíhalo takovým tím stylem „vezmi mi taky jedno“, tak bych si je užil víc. Na druhou kapelu Chaotic (tři první snímky) jsem si pořídil tři půllitry, a tak jsem nemusel courat a opravdu si je vychutnal. Stali se mým hřebem večera, hráli opravdu fantasticky. V kotli to roztáčeli tři chovanci od Kamaráda Lorma a my jsme měli chuť se přidat.

Já, Věruška, Pája a Míra jsme se přece jen do kotle jít odhodlali. Na Tleskače. Seznámili jsme se tam s Martinem Weissem. A pak začal koncert. Jenže mezi bednami je zvuk na prd a tentokrát to nebylo zvukařsky ono, i když jsme si pak přelezli dál dozadu. Jenže mě sebrala jiná věc.

Tleskač má novou zpěvačku. Olinka, kterou jsem platonicky miloval (jako Konrádův vězeň Dinah), odešla. Karolína za to nemůže, zpívala dobře a možná se časem i osmělí k nějaké té akci, ale Olinka měla krom hlasu ještě něco navíc a Tleskač o to teď přišel. Olinko, vrať se! Nicméně, když se nevrátíš, držím Karolíně palce.