Jako se 10. srpna 1519 Fernão de Magalhães vydal na cestu kolem světa, vydali jsme se my 10. srpna 2010 na cestu od Baden-Badenu do Paříže. Ráno jsme ještě nevěděli, že nás podobně jako portugalského mořeplavce doprovodí pět plavidel, v našem případě suchozemských.
Probudil nás mráz. Ačkoli to z fotografie vypadá, že jsme měli stan, není to pravda. Byla to jen půlka stanu z celty, takže zadýchat jsme si mohli leda tak spacáky za dvě stovky z Globusu. Docela dlouho jsme se rozhýbávali, naštěstí byl motel za zády, tak jsme se zahřáli ve veřejných umývárkách, kde jsme si zároveň vyčistili zuby, co nám zbyly z celonočního jektání. Směry byly sever a na jih, přičemž my jsme chtěli na západ.
Nečekali jsme zas až tak dlouho a už jsme si to šinuli na Švýcary. Julian byl synem jednoho z největších německých obchodníků s antikvitami a zrovna byl na cestě do Lucernu, kde si měl prohlédnout nějaký kus nábytku. Táta obchoduje především s barokem, Julian k němu nastoupil a objíží evropské prodejce a sběratele, což ho podle jeho slov strašně baví, protože co služební cesta to zároveň dovolená. Bydlí sice v Bonnu, ale je úhlavním fanouškem Borussie Dortmund, takže jsme se mu jako národní soukmenovci Rosického padli do noty. Doslova, protože si polovinu cesty pouštěl hymny svého klubu, které podle nějaké pověry musí jako mantru několikrát denně odzpívat, aby Borussia začala dobře ligu. Zřejmě zpíval špatně, protože dneska Borussia v prvním zápase prohrála s Bayerem Leverkusen 0:2.
Do Lucernu jsme nechtěli, na Curych taky ne, a tak jsme se nechali vyhodit na pumpě před odbočkou na Mylhúzy. Jenže ta pumpa byla na druhé straně a kromě Irů v karavanech tam moc aut nebylo. Navíc se tam nedalo stopovat. Nasnídali jsme se a stoupli jsme si na nájezd na nájezd na nájezd (což bohužel není chyba). Ještě než jsme pořádně začalai stopovat, blížil se k nám chlápek od dodávky s přívěsem, na kterém byla kromě řady dalších krámů v pytlích i motorka. Kolem dodávky poskakovala kupa dětí s maminkou. Asi se něco porouchalo a bude chtít roztlačit, napadlo nás. „Where do you want?“ překvapil nás. Vysvětlili jsme mu, že je nám to vlastně už jedno, protože jsme mimo svůj směr, a tak nám nabídl cestu na sever až na Frankfurt nad Mohanem. Batohy nám připoutali k pytlům na přívěs, nejstarší dceru si vzali k sobě do předu a posadili nás k dalším třem dětem. Hrála příjemná muzika, nejmladší Luna se brzy osmělila a začala vytahovat své dětské poklady. To mě donutilo vytáhnout foťák, natočit krátké video a udělat pár fotek pro Pavlíka. Když jsme rozdali tyčinky Mars, které jsme vezli omylem s sebou, tak se osmělil i Emílio a začala flašková válka. Byl to nejkrásnější kus cesty a to přesto, že jsme vystoupili na pumpě u Baden-Badenu nedaleko od té na druhé straně, kde jsme ráno vstávali. Odbočku na Štrasburk jsme minuli o pár kilometrů, bylo po poledni, slunce pražilo a vyhlídky na překročení Rýna byly jen velmi nesmělé.
1 komentář:
Víc fotek Věrky!!!!!
Okomentovat