4. října 2010

Ve jménu FB

Je něco, co se nemění, ale názory na to, co to je, se mění. Nezměnil jsem názor na facebook, ale změnil jsem svůj poměr k němu. Využívám ho. Klamně k reklamě, ale neklamně i ke komunikaci. Se dvěma až třemi lidmi. Neexhibuji se na facebooku, na to mám tenhle blog, který s nikým nesdílím, ale ostatní jej mohou sdílet se mnou, tzn. že nemusí skrývat či blokovat moje výlevy jako skrývají a blokují reklamu na akce KZK, které se jim snažím na facebooku nabídnout. Lidé se mění, názory se mění, ale něco se přece nemění.

Anne Rice, autorka knih o upírech, čarodějnicích, ale i erotických novel, konvertovala před dvanácti lety ke katolické církvi a začala psát o životě Krista. Před dvěma měsíci napsala na svůj profil na facebooku:
Pro ty, které to zajímá, a pochopím, že Vás třeba ne: Dnes přestávám být křesťankou. Jsem mimo. Zůstávám oddána Kristovi, ale ne již jako křesťan, ne již jako součást křesťanství. Je pro mě prostě dále nemožné „patřit“ k tomuto rozhádanému, nepřátelskému, svárlivému a zaslouženě proklínanému sdružení. Snažila jsem se po deset let. Neuspěla jsem. Jsem černá ovce. Moje svědomí mi ale nic jiného nedovolí.

O pár hodin později:
Ve jménu Krista, odmítám být proti homosexualitě, odmítám být proti feminismu, odmítám být proti antikoncepci, odmítám být proti demokracii, odmítám být proti nenáboženskému humanismu, odmítám být proti vědě, odmítám být proti životu. Ve jménu Krista, opouštím křesťanské společenství a přestávám být křesťanem. Amen

A o další hodinu později:
Moje víra v Krista je středem mého života. Moje obrácení od pesimistického ateisty ztraceného ve světě, jemuž nerozumí, v optimistického věřícího ve svět stvořený a udržovaný milujícím Bohem, je pro mě klíčové. Ale následování Krista neznamená následování Jeho následovníků. Kristus je nekonečně důležitější než křesťanství a vždycky bude bez ohledu na to, co křesťanství je, jaké bylo nebo může být.

Tak za sebe, pro ty které to zajímá: jsem na facebooku, ale nevyznávám jeho společenství. Ve jménu facebooku, odmítám exhibovat svoje soukromí, přemýšlet, jak bych zaujal ostatní v jedné větě, a chlubit se svými činy, plány či pocity štěstí. Komunikace je důležitější než facebook, ať už je facebook poslední sociální síť nebo se necháme za čas chytit do jiné.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nemám fejsbůk. Tvůj kamarád ho má a používá jej ke stejným účelům. V tom ho vidím jako přínos. On má ale i víc kamarádů než ty, myslím si, on je známnější. Na to však nehleď. Počet nikdy nevyváží kvalitu Tvých "přátel" ?? 1500

Anonymní řekl(a)...

O 10 minut později: Každý je svým způsobem zařaditelný. Pokud se snaží žít poctivě, což je hodně důležité, je mým kamarádem a i kamarádem toho tam n..... Na zemi žijí totiž pořád jenom lidé. PS: Nepředpokládám, že jsi mě teď pochopil. MD

Anonymní řekl(a)...

Není to 10, bylo to 8 minut. "Tolik komentářů a pořád jeden jouda"

J-Lo řekl(a)...

Míšo, kupodivu ti rozumím... já jsem ten text vkládal jen jako provokaci pro sebe sama (opravdu je to někdy pravý soběpisník:) - neztotožňuji se s ním, ale rozumím mu zhruba stejně jako tomu tvému;)

K prvnímu komentáři: nevím, kdo je ten kamarád, ale rozhodně mu nezávidím, že je známější, já si buduju síť přátel (které mnohdy vůbec neznám) opravdu jen z kadaňských lidí, co se chtějí touto cestou dozvídat o zajímavých akcích... občas to tvrdím, a ty to víš, opravdové přátele jsou na prstech ne-li jedné, pak maximálně na dvou rukou (vlastně třetí ani nemáme:D)

Anonymní řekl(a)...

Provokace sebe sama je věc, kterou spousta lidí potřebuje, vyhýbá se jí. Je to tak trochu jako vojna pro ty, co vyšli střední školu... Vojna je věc sice zbytečná pro toho, kdo má sebereflekci a zná se a dokáže se ovládnout. Bohužel ani já moc těchto mladých lidí nezná... MD