2. prosince 2010

Adventus Erit

Věrušce

V čase, kdy odletěli všichni tažní ptáci,
v čase, kdy místo lidí jsou všude sněhuláci,
v tom čase, kdy mají hody hladoví funebráci,
protože pod tíhou sněhu se i statné stromy kácí,
v čase, kdy leckdo ocitá se v tíživé situaci
a místo posílení chuť do života ztrácí,
v čase, kdy slunce neznám, protože jsem v práci,
do které za tmy přijdu a za tmy se z ní vracím,
v čase, kdy snad i Pán Bůh zuby drkotá,
prožívám nejšťastnější chvíle života.

Žádné komentáře: