7. prosince 2010

O prvním pohádkáři

Chudí lidé čekají na zrození syna, aby byl v domě pomocník. Se synem se otci pracuje veseleji. Knížata čekají na zrození syna, aby měli komu odevzdat statky a moc.

Čtu si pohádky. A ne ledasjaké. Pohádky ze země draka. Jan Vladislav je krásně převedl do českého jazyka. Takhle začíná ta první, jejíž titul jsem dal do názvu článku. Jednomu knížeti se totiž narodil slepý syn a ten se pro správu bohatého dědictví nehodí, tak ho nechal v lese předhodit dravé zvěři. Ta ho vychovala a starý tygr ho naučil vyprávět příběhy, kterými se pak proslavil i mezi lidmi. Doprovázel je hrou na lyru, za jejíhož vynálezce se v Číně považuje. Kniha je doprovázena množstvím obrázků Zdeňky Krejčové, a tak se vždy těším, až budu moct otočit na další stránku. Jestli máte v rodině děti, tak k Vánocům je to překrásný dárek. Já dostanu k narozeninám tu naši čínskou divadelní pohádku, kterou ten den hrajeme pro dvě základní školy a já budu zaskakovat v roli mandarína. Kdo ale za mě zaskočí u zvukového pultu, to nevím. Snad nějaký pohádkový dědeček.
Chudí lidé čekají na zrození syna, aby byl v domě pomocník. Se synem se otci pracuje veseleji. Knížata čekají na zrození syna, aby měli komu odevzdat statky a moc. Já kvůli tomu, abych mu mohl vyprávět pohádky.

Žádné komentáře: