V pátek večer jsem usínal a v sobotu ráno se probouzel s Evženií. Myslím s Evženií Grandetovou. Pustil jsem si ji ve streamu na Vltavě a nelitoval jsem. Rozhlasová dramatizace byla natočena v roce 1953, a tak jsou výrazy všech herců silně emocionálně zabarvené. Danu Medřickou a Svatopluka Beneše jsem tak i znal, ovšem Bedřich Vrbský, který hrál Grandeta, byl i pro mě milým překvapením. U většiny rozhlasových her usnu, tentokrát jsem ale první díl, který měl přes hodinu, právě díky tomuto herci vydržel až do konce.
Evženii jsem našel v knihovně se záložkou tvořenou papírem s vlastními výpisky asi tak ve třetině knihy. Příběh Balzakova Harpagona je poměrně jednoduchý, nemilosrdný hrabivec, chamtivec a skrblík dává své dceři Evženii zlato, ovšem míní to tak, že si ho k ní ukládá pro příležitost, kdy jej bude moci zúročit (ať už sňatkem nebo prodejem, až zlato stoupne v ceně). Evženie se zamiluje do svého bratrance Karla, jehož otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu. Grandet nechce bratrance živit, a tak ho posílá do Indie. Evženie mu dá na cestu všechno svoje (totiž otcovo) zlato. Když se na to po letech přijde, otec umírá vzteky. Evženie čeká na bratrance, s nímž si slíbila věčnou lásku, ale když se tento vrací, je to už jiný člověk – nemilosrdný hrabivec a chamtivec, který si vydělal jmění obchodem s otroky a na rozdíl od Evženina otce neskrblí, ale je po svém otci požitkář, a tak rozhazuje, na což si chce své bohatství pojistit výhodným sňatkem. Přestože je Evženie dobrá partie, Karla odmítne a přijme roli, kterou jí společnost, stejně jako všem postavám románu, přisoudila – dobrou nemilující manželku jednoho z dávných nápadníků jejího věna.
Vrcholem románu je dopis, který Karel Evženii napíše (a při jehož psaní si prozpěvuje), v němž se jí vyznává v podstatě z toho, že ji nemiluje, ale kdyby ho přesto chtěla, že si ji tedy vezme, když to jednou slíbil (v rozhlase ten dopis byl proveden jako rozhovor).
Momentem, který nastartuje děj románu je ovšem chvíle, kdy se Evženie rozhodne přečíst si Karlův dopis jeho bývalé milé Anně, v němž se rozchází s ní, protože jeho otec zbankrotoval.
„Vím, že asi špatně jednám, ale přečtu si je, to psaní.“
Po přečtení toho dopisu se rozhodne dát mu své zlato. Evženie ve své zamilovanosti nevidí, že ten dopis je k Anně nevybíravě krutý. Stejně krutý jako dopis o sto stránek dále, v němž se loučí s Evženií.
Úplně na konci románu Balzac dodává, že Evženie ve třiceti letech ovdověla a ze svého majetku financuje útulek pro starce, školu a knihovnu… „stvořena, aby byla velkolepou manželkou a matkou, nemá manžela ani děti, ani rodiny“.
Evženii jsem našel v knihovně se záložkou tvořenou papírem s vlastními výpisky asi tak ve třetině knihy. Příběh Balzakova Harpagona je poměrně jednoduchý, nemilosrdný hrabivec, chamtivec a skrblík dává své dceři Evženii zlato, ovšem míní to tak, že si ho k ní ukládá pro příležitost, kdy jej bude moci zúročit (ať už sňatkem nebo prodejem, až zlato stoupne v ceně). Evženie se zamiluje do svého bratrance Karla, jehož otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu. Grandet nechce bratrance živit, a tak ho posílá do Indie. Evženie mu dá na cestu všechno svoje (totiž otcovo) zlato. Když se na to po letech přijde, otec umírá vzteky. Evženie čeká na bratrance, s nímž si slíbila věčnou lásku, ale když se tento vrací, je to už jiný člověk – nemilosrdný hrabivec a chamtivec, který si vydělal jmění obchodem s otroky a na rozdíl od Evženina otce neskrblí, ale je po svém otci požitkář, a tak rozhazuje, na což si chce své bohatství pojistit výhodným sňatkem. Přestože je Evženie dobrá partie, Karla odmítne a přijme roli, kterou jí společnost, stejně jako všem postavám románu, přisoudila – dobrou nemilující manželku jednoho z dávných nápadníků jejího věna.
Vrcholem románu je dopis, který Karel Evženii napíše (a při jehož psaní si prozpěvuje), v němž se jí vyznává v podstatě z toho, že ji nemiluje, ale kdyby ho přesto chtěla, že si ji tedy vezme, když to jednou slíbil (v rozhlase ten dopis byl proveden jako rozhovor).
Momentem, který nastartuje děj románu je ovšem chvíle, kdy se Evženie rozhodne přečíst si Karlův dopis jeho bývalé milé Anně, v němž se rozchází s ní, protože jeho otec zbankrotoval.
„Vím, že asi špatně jednám, ale přečtu si je, to psaní.“
Po přečtení toho dopisu se rozhodne dát mu své zlato. Evženie ve své zamilovanosti nevidí, že ten dopis je k Anně nevybíravě krutý. Stejně krutý jako dopis o sto stránek dále, v němž se loučí s Evženií.
Úplně na konci románu Balzac dodává, že Evženie ve třiceti letech ovdověla a ze svého majetku financuje útulek pro starce, školu a knihovnu… „stvořena, aby byla velkolepou manželkou a matkou, nemá manžela ani děti, ani rodiny“.
Žádné komentáře:
Okomentovat