25. ledna 2011

Černá hodinka

Jiří Černý jezdí čtyřicet let po vlastech českých. Většinu všedních dnů stráví na štacích. Včera byl poprvé v Kadani.

Jiří Černý napsal první knihu o Beatles mimo anglosaský svět. Byl to Poplach kolem Beatles z roku 1966.

Jiří Černý si vzal včera v klubu podle našeho přání na paškál Johna Lennona. Celá poslechová přednáška se týkala Lennonovy sólové tvorby a byla pro mě (a myslím, že nejen pro mě) velmi objevná.

Jiří Černý má nádherný hlas, uhlazené vystupování, srdce džentlmena a radost v očích. Jeho projev uhrane, má vážnost i vtip. Takové ticho, jaké bylo pět minut před začátkem v lidmi naplněném klubu, na žádné akci nepamatuju.

Překřtili jsme pro tuto příležitost klub na Střelnici na The Cavern, liverpoolský klub, kde Beatles začínali a který byl podobně zaklenutý. Možná mu ten název zůstane. Pan Černý říkal, že zná už jen dva podobné, ve Valmezu a v Plzni, ale ten náš, že je nejklidnější a tedy nejlépe vyhovuje poslechu dobré muziky.

Z Lennonovy tvorby mě krom všeobecně známých zaujaly zejména písničky God, Mother i Working Class Hero. Věrušce se moc líbily písničky pro Yoko.

V písničce God, kde razí tezi, že Bůh je způsob, kterým měříme svoji bolest, Lennon vyjmenovává, v co nevěří. Mezi pojmy jako jsou kouzla, bible, (bhagavad)gita, jóga či  mantra jsou i ikony jako je Hitler a Ježíš a z Lennonovy současnosti Elvis a samotní Beatles. České ucho trochu poškádlí, když mezi Elvisem a Beatles zaslechne I don´t believe in Cimrman. Je jasné, že jde o nějakého amerického Zimmermana, ale přiznám se, že mě v tu chvíli nikdo tak slavný jako Elvis a Beatles nenapadl. Až doma jsem přišel na to, že jde o Boba Dylana.

Písnička Mother je nejsilnější. Když ji doposlechnete až do konce, poznáte, z jak hlubokého nitra je myšlena:

Mami, ty jsi měla mě,
ale já jsem nikdy neměl tebe.
Já jsem tě chtěl, ale ty mě ne.
A tak jsem ti musel dát sbohem.

Otče, ty jsi mě opustil,
ale já tě nikdy neopustil.
Já jsem tě potřeboval, ale ty mě ne.
A tak jsem ti musel dát sbohem.

Děti, nedělejte to, co jsem dělal já.
Neuměl jsem chodit a chtěl jsem rovnou běhat.
A tak jsem vám musel dát sbohem.

Mami, neodcházej!
Tati, vrať se domů!


Na včerejší večer nikdy nezapomenu.

Žádné komentáře: