9. dubna 2011

V salónu u pana Krause

Byli jsme se v týdnu podívat v ateliéru Vojty Krause a vyslechli jsme zase bezpočet příběhů. Od mytí oken jsme se dostali k mužechtivým vdovám z nemocničních čekáren, od kadaňských figurek ke genografické mapě české kotliny. 

Vzpomněl jsem si na to dneska, kdy je 770. výročí bitvy u Lehnice, již jsem musel rozebírat u státnic. Bavili jsme se totiž o tom, jestli tady Mongolové trochu toho svého genu při přechodu přes Moravu přece jen nezanechali, na což jsou ty testy ještě krátké, protože ve střední Asii zatím před testováním své DNA dávají přednost pastevectví. Pan Kraus četl studii, v níž se tvrdí, že lidi nerozděluje genetika, ale jazyky (přičemž náboženství už je nadstavba). Obyvatelé Sudet, ti čeští a němečtí byli tak geneticky promíchaní, že po válce vlastně vyháněli česky mluvící lidé své německy mluvící příbuzenstvo. V Jugoslávii se vyvražďovali v podstatě pobratimci jen proto, že část jich mluvila tak a část onak. 

Když jsem zmínil, že Miroslav Tyrš se narodil v čistokrevné německé famílii a spoluzakladatel Sokola Jindřich Fügner se pořádně česky nikdy nenaučil, vzpomněl si Vojta na Zdenku Braunerovou, jejíž maminka česky neuměla a do smrti se taky pořádně nenaučila, ale pod vlivem manžela se stala českou patriotkou. V salónu u poslance Braunera se mluvilo česky, ale dost často se odbočovalo do němčiny, což byly chvíle, kdy si mnoho českých patriotů oddychlo, protože pro ně byla konverzace v němčině byla mnohem jednodušší. Zdeňka Braunerová by dneska měla narozeniny, tak se mi ten kruh hezky uzavřel. Pan Vlček do toho vyprávění přinesl štrúdl z dílny paní Gavendové, které ho i tady musím pochválit. 

Jsou to pěkné chvíle v salónu u pana Krause. Teď, jak se dělá hezky, zajdeme tam častěji.

Žádné komentáře: