Cestou k hradu Svojanovu se prý dají nasbírat české granáty. Mám s nimi zkušenosti z Českého středohoří, asi půl skleničky od hořčice Bonita jsem jich za život nasbíral. Ale za těch pár sehnutí k zemi jsem nespatřil ani jeden záblesk. Chci ti tedy, básníku Jaroslave Vrchlický, sdělit, že ty černé slzy české bolesti už jsou zřejmě vysušené nebo zatlačené a na obličeji naší země hraje úsměv. Je to sice takový ten úsměv sňatkového podvodníka, ale hlavně že se máme dobře.
Hrad Svojanov se opravuje z dotace EU. My tu Evropu nemít, tak si už asi ani neuprdneme. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby si to tady v té zemi všechno vesele chátralo a pokud by se někde něco zachraňovalo, tak třeba takhle. Nechci být mrzout, zrovna oprava hradu Svojanova má asi smysl, ale bojím se, abychom na všechny ty dotace nakonec nedojeli, jako vždycky když něco nezdravě rostlo, dokud byla ruka Páně otevřená – a jakmile se zavřela, systém se sesypal jako hrad z karet.
Žádné komentáře:
Okomentovat