K. Sačidanandan (originál zde)
Vidím svou třicetiletou dceru
znovu jako šestiměsíční batole.
Koupu ji, omývám
z ní prach a bláto
těch třiceti let.
Už se zase leskne
jako krátká židovská báseň
v průzračném svitu nebes.
Utírám ji, až je ručník
celý mokrý od Času.
Beethoven zvedá ruce
(to jsou více než pouhé lidské ruce)
a mění tabulky oken
v klávesy svého klavíru.
Má dcera
povstává ze symfonie,
aby mě objala
a já cítím její ruce
jemné jak okvětní lístky růže.
Venku zpívá déšť
hlasem Kišori Amonkar.
(básníkova dcera Sabitha trpí roztroušenou sklerózou)
Paplí je matka...
před 6 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat