Krasošachy

Já: Kubo, vynalezl jsem krasošachy. 

Kuba: A co to je?

Já: No, od šachů se to liší asi jako krasobruslení od hokeje. Anglicky se to bude jmenovat figure chess. 

Kuba: Ukaž. 

Já (poté, co jsem předvedl pár partií): Ale asi jsem to nevynalezl já, podobnou myšlenku měl už Samuel Beckett. (a ukázal jsem mu tohle)

Kuba: No jo, strejdo, ale ten Beckett si to určitě nenechal patentovat!
(z rozhovoru 18. 6. 2011)

To je ovšem pravda. Jak jsme si tak pak s Kubou přehrávali různé krasošachistické formace, přicházeli jsme na velmi pěkná úskalí a vlastně na zajímavé úkoly, při nichž se musí odhlédnout od smyslu prosté šachové hry (při dodržení všech pravidel). Hraje se tak, aby výsledná pozice byla prostě opticky krásná a zajímavá. To lze ještě dotáhnout k rozdělení na statické krasošachy (jde prostě o cílovou pozici) a dynamický krasošach, při němž spolu figurky opravdu tancují. Nejkrásnější je ovšem ta varianta krasošachu, kdy se obě jeho složky kombinují. Třeba jako v této krasošachové partii:

Král s královnou jsou jako na tanečním parketu a mohou se dát do tance, v němž jim budou občas překážet pozice, při nichž se soupeřův král ocitne v šachu, ale o to větší dynamika a vynalézavost se do toho může vložit.

Výhodou krasošachu je, že se tomuto deskovému sportu může věnovat každý, kdo umí hýbat figurkami a ví, jak vyhazovat a zarošovat, tedy i naprostí šachoví laici!

A teď otázka nejen pro Brďu: Jak této výchozí taneční pozice dosíci. Jde to vůbec bez porušení pravidel? Kdo odpoví první správně, zvu ho na Střelák na svíčkovou.