Poslíčky

Martin má diář, kde jsou i slovenské svátky. Na dnešek tam prý připadá Den otců, stejně jako v některých dalších zemích (wikipedie uvádí i naši republiku, to bych tedy rád věděl, kdo ho slaví).

Věruška měla po půlnoci první kontrakce. Byl by to hezký dárek ke dni otců, ale já jsem za tím viděl jiný symbol. Dnes slaví totiž narozeniny i Vojta Kraus a je to přesně devět měsíců ode dne, kdy umřela babička. I když se to dneska nenarodí, chci aby náš Vojtíšek nebo naše Jůlinka jednou věděla, že tuhle neděli maminku poprvé poškádlil(a), že jsme v jednu hodinu začali pomalu balit a já se začetl do porodnické příručky jako do detektivky s otevřeným koncem.

Den otců slavit nemusím a ani nechci. Čtu teď Auroru Leigh od Elizabeth Barrett Browningové, téměř 400 stránek psaných blankversem. Jsem na začátku a těším se na každou novou stránku.

Auroře zemřela maminka, když jí byly čtyři roky.

Jest ženě dáno (dlužno doznati)
tajemství, kterak dítě pěstiti,
ten způsob prostý, něžný, rozmilý,
jak stužku vázat, obout střevíček
a splétat milá slova bez smyslu
a v prázdná vlíbat smysl úplný;
toť korále, z nichž, ač jsou drobné tak,
se život skládá; děti milou hrou
se učí Lásky vznětu svatému
a předčasně tím zniknou vážnosti;
a zříce, jako v keři růžovém
– ne v jednom květu – Lásky božský div,
se s Láskou seznámí a spřátelí.
To dobro činí matky. Otcové
sic stejně milují (to o svém vím),
leč přece s mozkem těžkopádnějším
a s vůlí zodpovědnější a ne
tak moudře, neboť méně bláhově.
Toť výsada, již matkám dal Bůh sám.

PS: Změnil jsem název (na ten, který jsem chtěl původně dát, ale v průběhu psaní jsem na něj zapomněl). Ještě nerodíme.