Truchlosměšná pravda

Bylo dřív vejce nebo slepice? Asi je všeobecně známé, že když se o nějakém peněžním ústavu rozhlásí, že brzy krachne, pak brzy krachne a nemusí se ani zjistit, že ten krach způsobila právě ta poplašná zpráva. Ne, nechci psát o něčem, co je mi tak vzdálené jako zákony finančního trhu, právě naopak, chci psát, jak už to mám ve zvyku, o literatuře.

Guy de Maupassant tvořil v té polovině 19. století, kdy vrcholil realismus a přecházel pomalu až v naturalismus. Na rozdíl od romantismu první poloviny tohoto století se nezabýval ideály, ale popisoval skutečnost. Ale co bylo dřív, ztráta iluzí nebo psaní o všedním životě bez ideálů? Jasný vzkaz vůči spisovatelům tehdejší doby zazní z Našich srdcí:

A tak, můj milý, není-li lásky v knihách, není jí ani v životě. Bývali jste budovateli ideálu a ony vám jako budovatelům věřily. Dnes zachycujete holou skutečnost, a ony po vás uvěřily, že na světě není než syrová všednost.

A ještě k Hořejšího češtině. Je krásné, když vás někdo seznámí s takovým knižním výrazem jako je sloň. Ale ještě mnohem hloub, až k baroku, směřuje jeden výraz, který jsem četl snad jen v Bílého Kolébce. Místo tragikomický píše truchlosměšný. Aspoň ta čeština není jen všední, ale i plná ideálů.