Dobry den, Jene!
Srdecne Vas zdravim a dekuji za Vase pozvani. Ja jsem nyni opravdu az prilis daleko a terminy mam nasmlouvane uz na cely pristi rok, takze nemuzu zatim nic slibovat.
Mejte se krasne,
Iva B.
Tak tenhle mail z 27. listopadu 2007 odstartoval krátkou, ale pro mě velice významnou korespondenci s Ivou Bittovou, která byla úplně první umělkyní, s níž jsem se snažil domluvit koncert věda, že 1. ledna 2008 nastupuji na své současné místo. Netušil jsem, že se tehdy natrvalo usadí v USA, ale o to víc mě potěšilo, že se nakonec můj sen uskutečnil. Iva přiletěla z Maroka zahrát do Berlína, odtud ji Vladimír Václavek přivezl k nám do Kadaně a dnes už ji Martin zase vezl na letadlo do Norska, kde zítra hraje v jednom kostele uprostřed lesů.
Včerejší koncert byl zřejmě posledním kulturním zážitkem našeho miminka vyslechnutým s hrníčkem na děložní stěně. A protože vizuální rozměr ještě vnímat nemohlo, tohle má na památku.
Žádné komentáře:
Okomentovat