Kolem padesáté strany Našich srdcí od Guy de Maupassanta se začíná psát o milostných dopisech. Při tom mi vytanul na mysli Ovidius a jeho Umění milovat, kde kapitoly Dopisy, Buď výmluvný a Vytrvej patřily k mým nejoblíbenějším.
Guy de Maupassant tu vlastně jen parafrázuje Ovidia čistou prózou. Nicméně protože jsem se těmi radami vždy řídil a protože opravdu zabírají, posílám je dál. Mně už jich netřeba.
I nejchoulostivější ženy mají pro dopis, který mluví o lásce upřímně, nekonečnou shovívavost. A když takový dopis je psán třesoucí rukou a oči toho, kdo jej píše, jsou naplněny a rozvášněny jejich obrazem, působí na jejich srdce neodolatelnou mocí.
…
Paní de Burne se opravdu nyní oddávala v jakémsi složitém a zároveň zase prostomyslném rozradostnění kouzlu jeho dopisů. Tak jí dosud ještě nikdo nepochleboval, s takovou tichou nevtíravostí ji dosud nikdo nemiloval. Nikomu ještě nevstoupila na mysl tak rozkošná myšlenka, aby ona dostávala při každém ranním procitnutí, na malém stříbrném tácu, jejž přinášela k lůžku komorná, tuto snídani, záležící v pokrmech citu a předloženou ve způsobě dopisní obálky. A čeho si nejvíce přitom vážila, bylo to, že on se nikdy o ničem ani nezmínil, že se tvářil, jako by nic nevěděl, že v saloně při večírcích býval nejchladnější ze všech jejích přátel a že nikdy neučinil ani sebemenší narážku na záplavu něžností, jimiž ji potají zahrnoval.
Že to funguje obecněji než jen v mé vlastní zkušenosti, o tom podám časem důkazy na korespondenci Vládi a Máni, kterou snad zase, až dozraje čas, začneme s Věruškou přepisovat.
Ovšem pozor, má to i stinnou stránku.
Oživoval tak stále plamen svého srdce a rozdmychoval jej v požár, neboť milostné dopisy, opravdu vášnivé, jsou často mnohem nebezpečnější pro toho, kdo je píše, než pro toho, kdo je dostává.
Guy de Maupassant tu vlastně jen parafrázuje Ovidia čistou prózou. Nicméně protože jsem se těmi radami vždy řídil a protože opravdu zabírají, posílám je dál. Mně už jich netřeba.
I nejchoulostivější ženy mají pro dopis, který mluví o lásce upřímně, nekonečnou shovívavost. A když takový dopis je psán třesoucí rukou a oči toho, kdo jej píše, jsou naplněny a rozvášněny jejich obrazem, působí na jejich srdce neodolatelnou mocí.
…
Paní de Burne se opravdu nyní oddávala v jakémsi složitém a zároveň zase prostomyslném rozradostnění kouzlu jeho dopisů. Tak jí dosud ještě nikdo nepochleboval, s takovou tichou nevtíravostí ji dosud nikdo nemiloval. Nikomu ještě nevstoupila na mysl tak rozkošná myšlenka, aby ona dostávala při každém ranním procitnutí, na malém stříbrném tácu, jejž přinášela k lůžku komorná, tuto snídani, záležící v pokrmech citu a předloženou ve způsobě dopisní obálky. A čeho si nejvíce přitom vážila, bylo to, že on se nikdy o ničem ani nezmínil, že se tvářil, jako by nic nevěděl, že v saloně při večírcích býval nejchladnější ze všech jejích přátel a že nikdy neučinil ani sebemenší narážku na záplavu něžností, jimiž ji potají zahrnoval.
Že to funguje obecněji než jen v mé vlastní zkušenosti, o tom podám časem důkazy na korespondenci Vládi a Máni, kterou snad zase, až dozraje čas, začneme s Věruškou přepisovat.
Ovšem pozor, má to i stinnou stránku.
Oživoval tak stále plamen svého srdce a rozdmychoval jej v požár, neboť milostné dopisy, opravdu vášnivé, jsou často mnohem nebezpečnější pro toho, kdo je píše, než pro toho, kdo je dostává.
Žádné komentáře:
Okomentovat