Koukali jsme dneska na Popelku a já jsem si při scéně na dvoře hradu Švihova, kde hraje i Jiří Růžička ml. toho mladičkého kuchtíka, vzpomněl, že jsem s ním tady v Kadani hrál šachy. To bylo už v době, kdy měl plnovous a zasedl nám v obýváku celý gauč. On byl první, kdo na mě s bílými kameny zkusil po 1. e4 e5 2. Dh5… A já se tehdy nechal (poprvé a naposledy) nachytat. Psal se rok 1986. Máma se někde v lázních seznámila s okruhem herců kolem F.R.Čecha, a tak u nás tehdy byla i Helena Růžičková a máma mluvila o Honzovi Čenském nebo Otovi Jirákovi jako o kamarádech, byla s nimi dokonce někde na večírku.
Za nějaký čas volal mámě někdo s velmi exotickým jménem, aby se večer koukala na Hitšarádu televizního klubu mladých, že tam bude mít svoji první písničku. Tak jsme se šli všichni koukat, mně bylo 12, ségrám 9 a písnička se jmenovala Večírek. Mami, doufám, že to nebylo o tobě! Ta písnička byla fakt hrozná. A Sagvan se tátovi nevyrovnal.
Za nějaký čas volal mámě někdo s velmi exotickým jménem, aby se večer koukala na Hitšarádu televizního klubu mladých, že tam bude mít svoji první písničku. Tak jsme se šli všichni koukat, mně bylo 12, ségrám 9 a písnička se jmenovala Večírek. Mami, doufám, že to nebylo o tobě! Ta písnička byla fakt hrozná. A Sagvan se tátovi nevyrovnal.
Žádné komentáře:
Okomentovat