Po nějaké době zase jedna kadanensie. Často s Věruškou přemýšlíme, až bude po třech letech doma na mateřské před rozhodnutím co nebo kam dál, v čem by se v Kadani mohlo podnikat. Je to taková hra na první republiku, protože od té doby, co se do věci vložily super- a hypermarkety a následně evropské peníze a různé (třeba hygienické a bezpečnostní) normy, je konkurence jen pojem ve slovníku cizích slov se zkratkou v závorce (zastarale): projev hospodářské soutěže. Ale byl bych škarohlíd, kdybych neuznal, že v mnoha oborech lidské činnosti se může poměrně svobodně soutěžit dál. Jeden místní důkaz za všechny:
Asi nikoho v Kadani nepřekvapilo, že v době konjunktury krámků s asijským zbožím a asijskými prodejci jeden z nich skončil. Bylo to Hoavico (jen hoa ví co ten název znamenal) na hlavní třídě, které se mi nějak nechce říkat jejím oficiálním názvem. Z tohoto (ostatně ne jediného) ostudně vyzdobeného i vybaveného krámku vznikla během několika dní prodejna pečiva. Stačí si vzpomenout na předchozí stav a každý hned vidí: nebe a dudy. Dudy nemusí být špatné, když na ně někdo umí hrát, ale na ty předchozí se snažil hrát cemballista. Nynější stav láká k návštěvě, nejvíce po setmění, kdy se z výloh line měkké oranžové světlo, které působí dojmem francouzského obchodu na čokoládu z filmu s Juliette Binoche, jen ta už chybí.
Pravda je, že pečivo, uzeniny, dortíky a drogérie snesou v každém městě hustší síť prodejen i přes konkurenci supermarketů a nejinak je tomu v Kadani. Zanikají jen ty nejhorší. Nedaleko od nového pekařství je jedno, kterému místní již desetiletí říkají „mlíčňák“. Mám ho rád už proto, že jsem tam nakupoval jako dítě. Má tradici. Má stálé zákazníky. Ale lákavá konkurence určitě způsobí své. Provozovatel má dle mého tři možnosti: zamyslet se a zvednout kvalitu „mlíčňáku“ tak, aby byl minimálně stejně lákavý; omezit kvantitu a kvalitu tak, aby ze stálé klientely a výhodné nárožní polohy přežil alespoň provozovatel a jeho nejbližší; neudělat nic a čekat – pravděpodobně na krach, po kterém můžeme na rohu čekat hoa ví co.
Jako při mnoha mých osobních rozhodnutích se mé dvě hemisféry nemohou dohodnout. Jedna je pro to, abych chodil do nové pekárny, dokud mi v té mé oblíbené nenabídnou nějakou změnu; druhá mě vede do starého dobrého „mlíčňáku“ už proto, abych mu pomohl přežít to překlenovací období. Která to vyhrává / by to vyhrála u vás? Díky za radu.
Asi nikoho v Kadani nepřekvapilo, že v době konjunktury krámků s asijským zbožím a asijskými prodejci jeden z nich skončil. Bylo to Hoavico (jen hoa ví co ten název znamenal) na hlavní třídě, které se mi nějak nechce říkat jejím oficiálním názvem. Z tohoto (ostatně ne jediného) ostudně vyzdobeného i vybaveného krámku vznikla během několika dní prodejna pečiva. Stačí si vzpomenout na předchozí stav a každý hned vidí: nebe a dudy. Dudy nemusí být špatné, když na ně někdo umí hrát, ale na ty předchozí se snažil hrát cemballista. Nynější stav láká k návštěvě, nejvíce po setmění, kdy se z výloh line měkké oranžové světlo, které působí dojmem francouzského obchodu na čokoládu z filmu s Juliette Binoche, jen ta už chybí.
Pravda je, že pečivo, uzeniny, dortíky a drogérie snesou v každém městě hustší síť prodejen i přes konkurenci supermarketů a nejinak je tomu v Kadani. Zanikají jen ty nejhorší. Nedaleko od nového pekařství je jedno, kterému místní již desetiletí říkají „mlíčňák“. Mám ho rád už proto, že jsem tam nakupoval jako dítě. Má tradici. Má stálé zákazníky. Ale lákavá konkurence určitě způsobí své. Provozovatel má dle mého tři možnosti: zamyslet se a zvednout kvalitu „mlíčňáku“ tak, aby byl minimálně stejně lákavý; omezit kvantitu a kvalitu tak, aby ze stálé klientely a výhodné nárožní polohy přežil alespoň provozovatel a jeho nejbližší; neudělat nic a čekat – pravděpodobně na krach, po kterém můžeme na rohu čekat hoa ví co.
Jako při mnoha mých osobních rozhodnutích se mé dvě hemisféry nemohou dohodnout. Jedna je pro to, abych chodil do nové pekárny, dokud mi v té mé oblíbené nenabídnou nějakou změnu; druhá mě vede do starého dobrého „mlíčňáku“ už proto, abych mu pomohl přežít to překlenovací období. Která to vyhrává / by to vyhrála u vás? Díky za radu.
Jinak mám jeden nápad na obchůdek, který Věruška odmítá, tak mohu poskytnout know-how, příp. how-no.
1 komentář:
Nová si zákazníky zaslouží víc. Nabízí MOŽNÁ změnu. Ale pokud do ní nebudou chodit lidi, nikdy se to nedozvíte, protože zkrachuje dřív než se "mlíčňácomilovníci" rozhodnou, že jí dají šanci. Pokud stará neudělá nic pro změnu, není důvod věnovat jim přízeň. Jen to, že tu "byli dlouho", není důvod.
Okomentovat