Letadlem jsem letěl jednou v životě. Bylo to do Milána. S létáním bojuju odjakživa, protože nemám rád uzavřené prostory, z kterých není úniku. Věrušce létání nevadí, docela ji i baví, tak si pomalu připouštím, že jednou, třeba do toho Řecka… No jo, ale letadlo nemá záchrannou brzdu a to mě ničí. Navíc ani nevidím v cestování do dálek ten smysl, co jsem mu dával v době, kdy jsem chtěl emigrovat do Austrálie. Proč bych měl létat do Egypta, když jsem ještě nebyl v Mšeckých Žehrovicích, kde jsem autem za hodinu. Nevím, co by se mnou udělala záoceánská loď, po zkušenosti s trajektem bych si asi zvykl, ale to by zase prý nepřežila Věruška. Tak asi pojedeme na dovolenou do těch Mšeckých Žehrovic, mají tam rybník, přírodní rezervace, restauraci, smíšené zboží a hlavu Kelta, tak co bychom hledali v Řecku nebo v Egyptě.
Henryho Millera pozval jeden z jeho řeckých přátel k cestě na Knóssos. Tentokrát to však bylo letadlo.
Nikdy předtím jsem v letadle neseděl a pravděpodobně už nepoletím. Připadal jsem si hloupě, když jsem seděl v oblacích se složenýma rukama; člověk na sedadle vedle mne si četl noviny a vůbec si nevšímal mraků, které se otíraly o okenní tabulky. Letěli jsme rychlostí asi sto mil za hodinu, ale protože jsme míjeli pouze oblaka, měl jsem pocit, že stojíme na místě. Krátce řečeno, bylo to nezměrně nudné a hloupé. Litoval jsem, že jsem si nerezervoval místo na lodi Akropolis, které měla zastávku na Krétě. Člověk má chodit po zemi a plavit se po vodě; dobytí vzduchu by se mělo odehrát v pozdější etapě jeho vývoje, až mu vyrostou opravdová křídla a on nabude podoby anděla, jímž ve svém jádru je. Mechanické pomůcky nikterak nesouvisejí s pravou podstatou člověka – jsou to pouze pasti, jež na něho líčí Smrt. (95-96)
Henryho Millera pozval jeden z jeho řeckých přátel k cestě na Knóssos. Tentokrát to však bylo letadlo.
Nikdy předtím jsem v letadle neseděl a pravděpodobně už nepoletím. Připadal jsem si hloupě, když jsem seděl v oblacích se složenýma rukama; člověk na sedadle vedle mne si četl noviny a vůbec si nevšímal mraků, které se otíraly o okenní tabulky. Letěli jsme rychlostí asi sto mil za hodinu, ale protože jsme míjeli pouze oblaka, měl jsem pocit, že stojíme na místě. Krátce řečeno, bylo to nezměrně nudné a hloupé. Litoval jsem, že jsem si nerezervoval místo na lodi Akropolis, které měla zastávku na Krétě. Člověk má chodit po zemi a plavit se po vodě; dobytí vzduchu by se mělo odehrát v pozdější etapě jeho vývoje, až mu vyrostou opravdová křídla a on nabude podoby anděla, jímž ve svém jádru je. Mechanické pomůcky nikterak nesouvisejí s pravou podstatou člověka – jsou to pouze pasti, jež na něho líčí Smrt. (95-96)
Žádné komentáře:
Okomentovat