28. ledna 2012

Filosofie básnické skladby

Dal jsem si na víkend domácí úkol: Vymyslet název a anotaci předmětu, který bych rád zařadil do letního semestru Univerzity třetího věku v Kadani. Zpočátku jsem se do tohoto projektu nehrnul, protože jsem se obával, že s mými časovými možnostmi zanedbám přípravu a nenaplním své představy o kvalitě. Nakonec mě ale kurz wikipedie nachytal na hruškách a jeho posluchači na švestkách – jak mě to učení baví! A jak mi chybí! A tak jsem vnitřně nucen vymyslet si nový předmět. Zatímco srdce chce učit, mozek doufá, že se nikdo nepřihlásí. A podle toho vypadá i ta anotace.

Co dělá báseň básní? Jak lze vnímat poesii*? Přežije poesie 21. století? Kurz zdaleka není určen jen čtenářům (či dokonce autorům) poesie, ale naopak zejména těm, kteří s poesií skončili u povinné četby Kytice a úryvků z Máje, jen je jim to někdy trochu líto. Nepůjde o klasické rozbory básní, ale díky esejům některých básníků, kteří nám to dovolili, nahlédneme do kuchyně jejich múz (Edgar Allan Poe dal názvem svého eseje název i tomuto kurzu), zmapujeme některé dějinné epochy poesie, letmo probereme základní básnické figury a tropy, zamyslíme se nad významem metafory a poesie pro kulturu i každodenní život civilizovaného člověka.

*Přemýšlel jsem, zda použít variantu poezie nebo poesie… jakoby to bylo jedno, líbí se mi obojí… ale když jsem si dosadil znělou a neznělou sykavku do jiné dvojice (báseň nebo bázeň?), pomohlo mi to s rozhodnutím a přiklonil jsem se k staromilskému slovníku s tím, že když jde o univerzitu třětího věku, jejím posluchačům to proti srsti jistě nebude. Proti pravidlům po reformě z r. 1993 se tím neproviňuji, nicméně abych dostál jednotnosti stylu, musel bych dát ještě přednost musám před múzami a možná bych měl psát i essay, což vědomě odmítám, tak snad nepřijdu o diplom a tím možnost dále učit.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že by nějaký seminář na gymnáziu byl. Zeptejte se. Máte pravdu, je to radost. Ale s mladými lidmi mnohem větší.