Od 2. ledna chodím ráno do práce do knihovny. Baví mě to, zdá se mi, že se tam dá realizovat tolik věcí. Ale zajímá to někoho?
A co Carnegieho knihovna? Chtěli byste se podívat do knihovny? Pět miliónů šest set devadesát osm tisíc platících abonentů. Každá kniha je důkladně svázána, zařazena, anotována, dezinfikována a zabalena do celofánu. Andrew Carnegie knihovnu věnoval městu New Yorku na paměť Vzbouření proti zákonu o usedlostech. Byl to chudý chlapec, který se vypracoval. Nikdy nezažil radostný den. Byl to pravý milionář, který dokázal, že se vyplácí usilovně pracovat a šetřit každou minci. Neměl sice pravdu, ale na tom nezáleží. Nyní už je mrtvý a zanechal nám řetězec knihoven, v nichž pracující nabývají na vzdělanosti, kulturnosti, informovanosti, zkrátka stávají se ještě ubožejšími a nešťastnějšími, než kdykoli předtím, bůh mu za to žehnej.
Henry Miller: Kolos z Maroussi (128)
Přemýšlíme s Petrem Hlaváčkem o nějakém čestném názvu pro naši knihovnu, kterým by rovněž mohla získat na prestiži. Většina literátů a umělců nemá na Kadaň příjemné vzzpomínky, protože zde strávili buď léta na vojně nebo v pracovním lágru. Ve hře byli či jsou Jaroslav Havlíček, Josef Čapek, Josef Sudek, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Walter Serner či Ivan Martin Jirous. Docela se mi líbila varianta Knihovna Josefa Sudka, přestože to byl fotograf, nicméně v Kadani vlastně začínal a s literáty se družil a fotil pro jejich knihy, a dnes by fotografie mohla naopak do knihovny všemi možnými způsoby lákat. Dnes mě Petr ale docela nahlodal pro Knihovnu Ivana Martina Jirouse. Ten zde pobýval několikrát, našel si tu i přátele a nedaleko v Nové Vísce u Kadaně spolupořádal koncerty The Plastic People of the Universe nebo DG 307. Naposledy byl v Kadani v roce 2008, na což nezapomenu stejně jako na to, jak jsem s ním čůral v Lounech na Zastávce, když byl po vystoupení Vyžvejklé bambule úplně nahý. A nejroztomilejší mi na tom přijde neoficiální název knihovny: Magorova knihovna. To by do ní možná začali chodit i děti a puberťáci. Co vy na to?
Plastici v Nové Vísce
(Jiří Kabeš, Josef Janíček, Vratislav Brabenec, Mejla Hlavsa a Jan Brabec)
3 komentáře:
Pane Losenický, myslím, že by bylo lepší s názvem knihovny vyčkat. Aby to na někoho nepůsobilo tak, že knihovna je vaše! Vezměte v úvahu, že Kadaň není zrovna místem, kde se kulturní přehled dá předpokládat.Také bylo na tomto poli mnoho zanedbáno!
Nějaký nápad ještě přijde...
Básničky píšete pěkné.Podoba vašeho děťátka s vámi je prostě neuvěřitelná.
Hodně zdaru!Tu i tam!
K Vaší pochmurné náladě. Prostě předjarní deprese. Fellini jen napomůže...
K vyčkávání až nekonečnému pomalu dospívám sám, jelikož věřte, že bych nerad přejmenovával sám a podle svého názoru (ani Jirous nebyl můj nápad), myslel jsem spíš, že by se hledal konsensus, ale na jeho začátku musí být nějaká debata se zasvěcenými lidmi, a Petr Hlaváček je mezi nimi neopominutelný;) Tento rok bych chtěl všechny ty osobnosti nějakým způsobem spojené s Kadaní připomenout.
Díky za ocenění básniček;) Rozhodně si nemyslím, že bych měl sám "deprese" a že by to byla i lekářská diagnóza, ale vypsat jsem se chtěl a proto jsem to udělal. Dneska je mi podstatně líp. No, čeká mě noc na pondělí, to bývá horší:)
To bylo zamýšleno jako - ne zlá! - ironie, s tím názvem: Magorova...
Pana Hlaváčka pominout samozřejmě nelze.
Díkybohu za nadšené odborníky.
Deprese a depresivní nálada nemusí být diagnóza. To jen u mne chudoba ve volbě slov.
Fakt jsou ty básně vtipné, nápadité, ne mnohomluvné.
Okomentovat