Vojtíškovi
Kdo to tu na mě sahá?
Nějaké ruce, krev a šlem,
nůžky a studená váha
a nad ní táta s foťákem
(porodní bábě visí na rtu,
když vypisuje moji kartu).
Potom mě řádně zavinou
bílou sterilní tkaninou
a už se nesu: Hurá, máma
s placentou ještě pod nohama;
rány se šijí teprve,
a tak je všechno od krve.
Už ležím mámě pod bradavkou,
a táta stojí za pelestí
– můžu tak se svou první dávkou
nasát i první pocit štěstí.
Ten pocit, ten už nepustím
(možná až zas svět opustím).
Žádné komentáře:
Okomentovat