V úterý 10. ledna od 18hod. se v knihovně v Kadani, v hradní věži odehraje beseda s překladatelem Janem Hokešem o životě a díle Henryho Davida Thoreaua. Měli byste přijít, pročistí vám to játra. A možná i mozek.
Thoreau je pro mě fenomén, který je třeba v českém prostředí připomínat a překládat jej, protože nám nikoho podobného naše literatura ani filosofie nenadělila, u nás se vždycky víc než příroda řešil bůh, národ a ego (ne že by tyto věci byly špatné, ale bez vztahu k přírodě jsou k hovnu). I to patří k paradoxům v tomto národě chatařů a chalupářů, že chata a chalupa jsou jen dalším komfortem k autu a televizi!
Thoreau si postavil chatrč u rybníka Walden, kde strávil dva roky a dva měsíce pěstováním duševní rovnováhy, které dosáhl soužitím s přírodou. Nestál proti civilizaci, ale proti tomu, co civilizace byla schopna z lidí dělat – a co byla schopna dělat v polovici 19. století, je tisícina toho, co dokáže s člověkem udělat dnes. Proto je potřeba někoho, kdo nám připomene základ. Za to, že Thoreau odmítl platit daň státu, který uznával otroctví, byl vsazen do vězení (strávil v něm sice jen den, protože za něj daň zaplatil někdo jiný, ale napsal na základě této zkušenosti spisek o odporu proti vládě, dnes známý pod jménem Občanská neposlušnost).
Dnes by byl Thoreau označen za nepřizpůsobivého bezdomovce!
Jeho knihu Walden jsem dostal darem od jedné Američanky v originálu. Celou jsem ji nečetl, ale pár zajímavých věcí z toho, co jsem přečetl, bych tu rád přeložil nebo spíš volně parafrázoval, tak jak jsem si je bez slovníku vypsal.
Došlo mi také, že mě nic nebudou stát záclony, protože mi do okem zvědavě zírají jen slunce a měsíc a já si zrovna přeji, aby se jim to dařilo co nejčastěji. Z měsíce mi mléko nezkysne ani maso se mi nezkazí a slunce nepoškodí můj nábytek a můj koberec jeho září nevybledne; a když náhodou přinese tento kamarád trochu více tepla do příbytku, pořád se radši schovám za zástěnu, kterou poskytla příroda, než abych si zasíral dům zbytečnostmi. Jakási dáma mi nabízela rohožku, ale protože nemám ani místo a ani čas a nervy, abych ji vytřepával, odmítl jsem ji a radši si otírám boty o travnatý drn, co mi vyrostl před prahem. Nejlepší je vyhnout se zlu už na začátku.
Buvol, který migruje za potravou tisíce kilometrů, není tak extravagantní jako kráva, která odkopne vědro, přeskočí ohradu a běží za svým teletem, aby ho nakojila.
Zatímco s hnilobou brambor jsme zatočili, s hnilobou mozku si nevíme rady.
Jakkoli nešťastný se vám zdá váš život, žijte jej. Není tak špatný jako vy… Kdo hledá na všem jen chyby, našel by je nakonec i v Ráji.
Žádné komentáře:
Okomentovat