Úžasné názvy jabloním navrhuje ve svém eseji Divoká jablka Henry David Thoreau, mezi nimi jabloň záškoláckou (se sladkými plody), jabloň železniční, která zřejmě vzešla z jádřince vyhozeného z vagónu; jabloň, na níž visí zapomenutá kosa; jabloň, jejíž plody jsme okusili v mládí; naši speciální jabloň, kterou nenajdete v žádném katalogu.
Přemýšlel jsem, kde je ta moje jabloň. Jabloně, jejichž plody jsem okusil v mládí, jsou až na jednu poražené. A ta moje speciální jabloň roste v Libici nad Cidlinou, nedaleko slavníkovského hradiště, v první zákrutě cesty k soutoku Cidliny a Labe. Tam jsem si před osmi lety shodil při západu slunce jablko a jeho chuti mám ještě teď plné kalíšky na jazyku. Byl jsem tam tehdy tři dny sám a vnímal jsem přírodu podobně jako Thoreau u rybníka Walden. Rád bych se tam zase někdy podíval a utrhnul si to svoje šťavnaté jablíčko. Kdybyste někdo jel na podzim kolem, klidně si shoďte také jedno, fakturu pošlu do jara.
Žádné komentáře:
Okomentovat