Pročítám si čísla časopisu Vesmír z roku 1962 a podle toho, jaké novinky se tam z různých věd dozvídám, přijde mi, že nemohou být staré 50 let. Mnohé články jsou tam ale opravdu nadčasové. Je pěkné, jaký přesah do filosofie tehdy věda měla. A na poslední stránce je vždy nějaké výtvarné dílo a báseň. Zaujala mě jedna od D. H. Lawrence, kterou napsal rok před svou smrtí, od níž dnes uplynulo 82 let. Našel jsem si originál a pokusil se o vlastní překlad. Nechci, aby to vypadalo, že jsem namyšlený a domnívám se, že právě mou revizi potřebují překlady tak slavných spisovatelů jako je Prévert nebo Lawrence, ale původní překlad mi prostě nepřišel tak blízký jako originál, a tak jsem ho přeložil po svém, což neznamená lépe. Vyhnul jsem se například schválně slovu labuť, které je v češtině na rozdíl od slova vesmír v opačném rodě, i když někdo třeba namítne, že jsem tím poetiku básně ošidil. A to je právě to kouzlo, že já si to nemyslím. Bohužel autora verze z Vesmíru se mi nepodařilo dohledat, jeho překlad jsem ovšem uložil zde. Originál najdete zde.
Mám rád teorii relativity a kvantovou fyziku,
protože jim nerozumím
a mohu si tak představovat,
že se vesmír pohybuje jako tažný pták, když nemůže najít místo k zahnízdění,
a tak ho nelze změřit ani okroužkovat,
a taky si představuju, že atom je věc tak proměnlivá,
že si kdykoliv může rozmyslet, čím bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat