Vředy na českém jazyku I

Několik článků bych rád věnoval češtině, jak ji viděl Ladislav Klíma. Kdo zná Klímu, ví, co čekat, kdo ne, nechť si přečte jeho krátkou biografii na wikipedii. Mně poznání tohoto velikána zprostředkovalo malé Lábusovo knihkupectvíčko v Lounech, už když jsem byl učencem tamějšího gymnázia. Pamatuju si samozřejmě hlavně to, že snědl myš, kterou ukradl kočce z tlamy, a ve vlasech si pěstoval vši jako sv. František. Jinak byl ale geniální a projevil to i v článku s názvem Vředy na českém jazyku, který vyšel v Almanachu Kmene 1948 v redakci Kamila Bednáře (toho zase teď trochu blíž poznávám skrze Hiršala). Tak se mi to pěkně spojuje. 

Dám na radu mých nejbližších přátel, abych nepsal dlouhé články, že to pak nikdo nečte. A tak jako úvod k dalším pokračováním sem vkládám citát ze Schopenhauera, který si dle mého soudu Klíma zřejmě vymyslel:

Člověk nikdy neví, jak hnusně zní jistá řeč, je-li jeho mateřštinou; já to o němčině vím, má první řeč byla angličtina.