27. května 2012

 T. Š.

Čekal jsem na chvíli,
která už nepřijde.

Čas, ten se nezmýlí,
a tak teď nevím, kde
hledat mám útěchu
za zpěvu mořských sirén.
Sedím tu bez dechu
jak žebrák u měchů
varhan, z nichž
Dies irae
slyší i za vesmírem.
Vše krásné jednou pomine,
ta, která žila, nežije;
snad mi tu báseň promine.

Pie Jesu Domine,
dona ei requiem.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Pro mne je to nečekané a velmi smutné. Je mi to moc líto.
Requiescat in pace.
Cecilie