Havlova Vernisáž nedávala příliš prostoru pro originální režijní postupy. Dost mě třeba zklamalo, když jsem po několika reprízách viděl televizní inscenaci s Tomášem Töpferem, Danielou Kolářovou a Jiřím Ornestem a zjistil, že režisér Ivan Rajmont měl podobné nápady jako já, nebo spíš já jako on.
Po příjezdu z Holic jsem se tedy jal hledat námět, který by umožnil režisérovi, aby se řádně vyřádil. Oprášil jsem myšlenku zdramatizovat jeden z Apokryfů Karla Čapka, ale chyběla mi tam ženská role. Pak jsem hledal nějakou jednoaktovku v knihovně a našel jsem jednu, kde hned přišel režijní nápad: Pod Karribbským měsícem od Eugene O'Neilla. Jenže: zase samí chlapi a téma, které by asi u nás a v naší době už málokoho oslovilo. Ale dialog na začátku jsem si na jevišti představit uměl, zvlášť když teď v sobotu půjdeme odpoledne Julinčiny křtiny oslavit na černošskou hudbu Jigga Boo Fest:
FRANTA ČAHOUN: Voni tam někoho pohřbívaj – na mou duši, že jo, to se hned pozná.
YANK: Pohřbívají? Ale co tě napadá. Tady nemají ve zvyku sázet mrtvoly do země, milánku. To voni je radši snědí, aby ušetřili na funuse. A tenhleten chlap jim tam asi ňák špatně lez do žaludku a voni ho teďka nemůžou strávit.
COCKY: Nemůžou strávit! A to voni zas jo! Copak nevíš, že ti chlapi maj dva žaludky jako velbloudi?
DAVIS: A tys je už viděl, viď?
COCKY: Jen se nedělej hloupější než seš tím, že se chceš vysmívat tady člověku, kerej viděl věčí kus světa, než ty poznáš za celej život.
MAX: Heleď, Cocky, nehoň se tolik.
Těch třináct námořníků na palubě jsem chtěl rozmístit tak, že čtyři by seděli po dvojicích a drželi celou dobu dvě spojené tyče naznačující příď lodi namířenou do hlediště, na níž by byla zavěšena látka – a pohybem tyčí nahoru dolů by se naznačilo houpání lodi na moři. Nechám tedy asi tento nápad někomu dalšímu. Ani v Americe se tahle aktovka vůbec nehraje, snad až na jedno divadlo, které pojalo scénu takto:
Včera jsem objevil aktovku, o níž jsem dnes zjistil, že není aktovkou, ale téměř tříhodinovou hrou, z níž mám doma jen úryvky – ovšem možná by stálo za to tenhle omyl zdramatizovat. Napadlo mě totiž jak.
Nicméně hledání pokračuje.
Po příjezdu z Holic jsem se tedy jal hledat námět, který by umožnil režisérovi, aby se řádně vyřádil. Oprášil jsem myšlenku zdramatizovat jeden z Apokryfů Karla Čapka, ale chyběla mi tam ženská role. Pak jsem hledal nějakou jednoaktovku v knihovně a našel jsem jednu, kde hned přišel režijní nápad: Pod Karribbským měsícem od Eugene O'Neilla. Jenže: zase samí chlapi a téma, které by asi u nás a v naší době už málokoho oslovilo. Ale dialog na začátku jsem si na jevišti představit uměl, zvlášť když teď v sobotu půjdeme odpoledne Julinčiny křtiny oslavit na černošskou hudbu Jigga Boo Fest:
FRANTA ČAHOUN: Voni tam někoho pohřbívaj – na mou duši, že jo, to se hned pozná.
YANK: Pohřbívají? Ale co tě napadá. Tady nemají ve zvyku sázet mrtvoly do země, milánku. To voni je radši snědí, aby ušetřili na funuse. A tenhleten chlap jim tam asi ňák špatně lez do žaludku a voni ho teďka nemůžou strávit.
COCKY: Nemůžou strávit! A to voni zas jo! Copak nevíš, že ti chlapi maj dva žaludky jako velbloudi?
DAVIS: A tys je už viděl, viď?
COCKY: Jen se nedělej hloupější než seš tím, že se chceš vysmívat tady člověku, kerej viděl věčí kus světa, než ty poznáš za celej život.
MAX: Heleď, Cocky, nehoň se tolik.
Těch třináct námořníků na palubě jsem chtěl rozmístit tak, že čtyři by seděli po dvojicích a drželi celou dobu dvě spojené tyče naznačující příď lodi namířenou do hlediště, na níž by byla zavěšena látka – a pohybem tyčí nahoru dolů by se naznačilo houpání lodi na moři. Nechám tedy asi tento nápad někomu dalšímu. Ani v Americe se tahle aktovka vůbec nehraje, snad až na jedno divadlo, které pojalo scénu takto:
Nicméně hledání pokračuje.
3 komentáře:
Absolútny zákaz!
Probírali jsme ho ve vlaku a já si zase uvědomil, že by to byla úžasná věc, vzít oponu do hry a s každým obrazem ji stáhnout o něco víc až po úplnou škvírku. Napadlo mě, že by se ta hra dala zkrátit. Díky za tip, jdu hledat scénář;)
No supeeer! :-)
Okomentovat