5. listopadu 2012

Velký den divadla Navenek

Divadlo Navenek se jakousi absurdní shodou okolností dostalo na národní přehlídku jednoaktových her do Holic. Vernisáž nevznikla s ambicí dobýt tuto soutěžní metu a o to víc nás hřeje, že jsme nezklamali. Když nás v Lounech v březnu pochválil Ladislav Valeš, o Holicích jsme neměli ani tušení. Dušičky se v nás ale tetelily a nemalou míru pýchy jsme asi jen těžko zakrývali.

Když jsme v pátek na Dušičky nasedali do vlaku, očekávání se pomalu měnilo v nervozitu. Snažili jsme se ji ale zakrýt ještě pečlivěji něž tu pýchu a navenek jsme vypadali jako ledově klidný Navenek. V sobotu ráno v Pardubicích se ovšem vše prozradilo, když vyšlo najevo, že ani jeden z nás nezaspal více než hodinu. Zmoženi únavou jsme dojeli do Holic. Přivítání bylo vřelé a kavárna vyhřátá, což hrozilo útlum ještě prohloubit. Zahájení přehlídky bylo v deset hodin, my jsme začínali ve dvě. Oběd byl naordinován do kastrůlků, jinak by herci snad opravdu usnuli na jevišti. Procházka po Holicích za účelem získání lžíce na boty nás probrala – nutno říct, že na tom krom svěžího vzduchu měla podíl i netajená nevlídnost prvních dvou oslovených občanů.
Představení nebylo naše nejlepší, pocity nepředčily ty lounské, na mě se podepsalo hlavně to, že mi jednou selhal přehrávač a že jsem ze šál slyšel víc vrzat prkna jevištní podlahy než reakce diváků. Ale diváci reagovali! A po představení nás jich hodně zastavovalo na chodbách a ač nemuseli, chválili. Měli jsme radost. Nervozita se měnila zpět v očekávání. To rostlo i s každou návštěvou dalších představení. Ne že by se nám nelíbila nebo že bychom jim nepřáli, naopak nás v mnohém inspirovala a v kavárně bylo vždy o čem diskutovat, ale najednou jsme měli pocit, že naše přítomnost nebyla až tak absurdní shoda okolností a že se nemáme za co stydět.
Ze soboty na neděli jsme se vyspali dobře. Čekal nás náš první seminář na národní přehlídce, kde se hodnotilo hned všech osm představení ve dvou hodinách. Předsedou poroty nebyl nikdo jiný než Rudolf Felzmann a vedle něj zasedli ještě Jaroslav Vondruška, kterého známe z Libice, a Milan Špalek. Není asi na soutěži lepšího pocitu, než když po upřímném aplausu z hlediště slyšíte pak i chválu od poroty. A té se nám dostalo v míře, kterou jsme opravdu neočekávali, jen jsme o ní snili. Slova o inspirativní inscenaci chytrého souboru, který Vernisáž zahrál tak, že se i pan Felzmann vyznal, že ho překvapilo její aktuální vyznění – to se táhlo našima ušima jako med. Získali jsme sice „pouze“ cenu za Marketčin ženský herecký výkon, ale i tak jsme se cítili jako naše holky po Fed Cupu. V kavárně nás pak ještě přišli pochválit manželé Panenkovi z Děčína, kteří se svou inscenací Dopis získali několik cen a doporučení na Hronov. Divadelnímu studiu D3 z Karlových Varů k úspěchu její Písně o Viktorce blahopřejeme.
Příjemné pocity nepřebyl už ani děsivý zážitek ze zpáteční cesty, kde jsme v expresu Hungaria (Budapešť – Berlín) stojíce ve stísněném a zadýchaném prostoru na začátku soupravy byli nuceni sát „čerstvější“ vzduch ze záchodku, v němž byla jediná šance alespoň na několik centimetrů pootevřít okénko. Děkujeme také Terezce a Martě, že nás doprovodily a psychicky podporovaly.

Holice nám daly vědět (nejen skrze představení s názvem Racek od Jean-Michela Ribese v provedení divadla Aureko z Ostravy), že k tomu, aby nám narostla křídla, stačí jen chtít a pak na tom pořádně zamakat.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jako člen souboru divadla Navenek bych nedělní hodnocení nazval jako pokryteckou jednoaktovku "Naděje a zklamání". Trojice herců představující patrně Tři krále, Kašpara, Melichara a Baltazara vám dá naději, kterou vám s úderem poledního vezme paní Polednice, která je také členkou poroty. Zjišťujete, že jste zpátky v realitě a nemá cenu se vracet zpět do snu... V každém případě si myslím, že se Markétce toto představení povedlo na jedničku a souboru z Děčína děkuji za slova i výkřiky uznání. Michael Došek

Anonymní řekl(a)...

Vážení kolegové a kamarádi z prken, četla jsem tenhle příspěvek s bušením srdce a ještě teď je mi ouzko. Já vaše představení zhltla na jeden zátah, a i když myslím, že měli v porotě v zásadě pravdu, podle mě jste přišli zkrátka, a ten můj výkřik, že další postupující na Hronov budete vy, byl naprosto upřímný... Byla jsem si téměř jistá. Markétka byla opravdu famózní, to jen tak na okraj. Mimochodem o vašem představení jsme diskutovali úplně nejdéle a dokonce ještě v autě s panem Felzmanem, kterého jsme vezli domů. Ještě dnes mi nedá spát otázka, proč si oba hlavní protagonisté udělali nejlepšího přítele z disidenta, a proč na konci ten obrat - kdo koho tedy potřeboval a proč... Byli jste výborní. Taky mě překvapilo, když promluvil režisér - takový "mlaďas" a takové výborné představení. A pan host - on sice neměl co hrát, ale přesto mi přišel výborný. To stále naléhavější "ale co aby se mi rozmotalo?" - není to tak primitivní role, jak by se mohlo někomu zdát...

Tak. Ať se vám daří pořád tak dobře a těším se, že od vás ještě někdy něco uvidím.

Eva Staňková, Děčín
(heslo "facka")

J-Lo řekl(a)...

Děkuji za toho "mlaďase":-) Myslím si, že protagonisté hry byli přátelé už z minulosti (možná od studenstkých let), jen se každý dal v životě jinou cestou (to se stane i dnes, já mám takových přátel několik - některé bych už asi vložil do úvozovek, ale některé bych třeba nerad ztratil úplně - jako zřejmě Bedřich nechtěl ztratit Věru s Michalem, i když tahle návštěva ukázala, že žijí v úplně jiném vesmíru). Jinak jsme moc rádi, že hra donutila diváky přemýšlet, protože to je asi to nejcenější, čeho můžeme v divadle dosáhnout. Mimochodem ta Vaše facka dala člověku taky hodně námětů k přemýšlení - a nevím, jestli jsem si to vnukl nebo špatně pamatoval, ale přišlo mi, že matka ji výstižně zahrála, jako by ji dostala i ona sama. Držíme vám palce a snad se zase na nějakých společných prknech uvidíme.

Anonymní řekl(a)...

Já měla takové podezření, že Věra s Michalem jsou na názoru páně Bedřicha jaksi chorobně závislí, jako kdyby potřebovali od disidenta "posvěcení", že je to takto správně... Nevím, z jakého jiného důvodu by jej v závěru nazývali zrádcem a proč ta stržená paruka a ten hysterický výlev... Možná by bývali pluli s ním rádi na jedné lodi, ale přes bariéru strachu a pokrytectví nemohou... No to tady asi v těchto okýnkách nevyřešíme...
Pozdravujte kolegy:).

E.S.

Anonymní řekl(a)...

Taky vás zdravím, ať jste kdo jste... DREAMTHEATER

Anonymní řekl(a)...

Mohli bychom příští představení Vernisáže zahrát pro našeho nového hejtmana pana Oldřicha Bubeníčka. V jeho pracovně by se nám portrét Lenina hodil jako např. kinžál, busta pak jako gotická Madona. Zpovědnici bych tentokrát vynechal, protože komunisté jsou čistí jako lilie. Konec hry bych ale přece jenom předělal. Pokud by totiž autor věděl a viděl, kde to hrajeme, zakončil by tuto jednoaktovku tím, že by všechny soudruhy odlifroval na ostrov svobody, popřípadě do Venezuely. Já osobně bych mu pak poradil třetí a nejlepší možnou variantu : Do prdele. S úctou Quis ut Deus