Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu Karvaše v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu Karvaše v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky

14. listopadu 2008

Absolútna bomba

Konečně jsem nalezl hru, do které jsem se zakousnul jak čtenářsky, tak už i režijně. Ač vyznavač Laplaceovského determinismu (jak jsem se dozvěděl od Věrušky), dám totiž na znamení. Už minulý rok jsem tu leckoho unavoval objevem Petra Karvaše, slovenského dramatika, jehož Jizvu mám v plánu nacvičit, hned jak se vrátí Terezka z Budějic. V Brně jsem si koupil dvě jeho další hry: Antigonu a ty ostatní a Absolútny zákaz, ta je v originále.

Jak se mnozí z vás všimli, místo článku jsem před odjezdem do Brna vyměnil starou anketu o stopování za novou. Opravdu to bylo půl hodiny před odjezdem vlaku a já jsem nevěděl, jakou otázku zvolit, abych neujel (v tématu). Nevím proč mě napadla okna, asi proto, že jsme se o tom s Věruškou bavili, a že se v kuchyni pořád promenáduju večer nahej a záclony nemáme. Když jsem tam zadával odpovědi, vzpomněl jsem si, jak jsem v šestý třídě pozoroval moji první velkou platonickou lásku (budoucí Petiho kolegyni), která už chodila do osmičky, potmě tátovým triedrem. Úplně stejně jako v jednom příběhu z Dekalogu Krzysztofa Kieslowského. Málem mi to ujelo! Lístek jsem si kupoval ve vlaku.

V Brně jsem začal číst Absolútny zákaz a když jsem zjistil, že je to o zákazu vyhlížet z oken bytu, omráčilo mě to. A pohltilo. Už po čtyřiceti stránkách mi bylo jasný, že to chci hrát. Rýsovali se přede mnou kulisy, rekvizity, kostýmy, role a režisérské piruety. Hned jak jsem přijel domů, texty jsem nakopíroval a příští týden to rozjíždíme. Tohle je přesně to, na co jsem čekal. Stále aktuální absurdní drama ze současnosti, který se jinak nehraje (vím jen o rozhlasové úpravě s Božidarou Turzonovovou). Knížka má dataci Jeseň 1966, ale to je na zmatení sovětské cenzury, aby kniha mohla vyjít ještě v roce 1970. Je to totiž jasná narážka na poměry po invazi. Má jen 600 výtlačkov! A není divu, že po vydání měl Karvaš absolútny zákaz publikování až do roku 1990.

Ze hry nebudu nic prozrazovat, ale jak jsem slíbil hercům, přikládám malý slovníček, který by mohl ostatně zajímat i ostatní (děkuji tímto Lence F. za SMS na mé SOS). Prozatím chci hru nacvičit v originále, tak uvidíme, jak nám to půjde.

oblok = okno (ovšem okno je taky okno; bez rozdílu)
chodit po plafóne = chodit po stropě
koťuha, beťár = potměšilec, všemi mastmi mazaný
na vlastné trovy = na vlastní náklady
marí sa mi, že = zdá se mi, že... tuším, že...
zac = logr
chumaji = idioti
ludia čušali = lidi byli ticho
vidíš, čo nám vyparátila = vidíš, co nám udělala
ligoce sa = leskne se
deti sú denglavé = děti jsou nešikovné
ustal si? = unavil ses?
kefy a metly = kartáče a košťata
črepník = květináč
ani = archaicky a v některých nářečích ako = jako

6. srpna 2007

Z Jizvy

Nad nastudováním této hry o 50. letech a jejích charakterech už nepřemýšlím – hledám už totiž vhodné herce a herečky. Včera jsem si ovšem pořídil Josefa Topola a Ludvíka Kunderu, tak jsem zvědav, jestli je na obzoru ještě nějaká konkurence. V dalším výtažku ze hry slovesnkého autora Petera Karvaše přináším vhled do vztahu rozhlasového reportéra a dcery uznávaného vědce (a matky Magdy).

Gitka: Proč neděláš něco, při čem bych ti držela palec? To bych ale musela vědět, co vlastně chceš dělat.
Oto: Ta nuda, děvče, všechno vědět. Život se nedá objednat podle jídelního lístku.
…
Gitka: Oto… Copak nikdy nedostaneš rozum…?! Proč mě trápíš?
Oto: Mám kolem tebe poletovat jako každej? Měla bys mě za chvíli plný zuby.
Gitka: Mám tě plný zuby! Mám! Proč jsi sem chodil? Nechci tě ani vidět!
…
Oto: Čeho se bojíš? Vždyť otec o nás všechno ví…
Gitka: Co ví? Sama nic nevím… A tak hrozně bych chtěla, aby to bylo, jak si to naši představují…
Oto (pomalu): A co si představují? Že mě máš… ráda?
Gitka: Až bůh chrání, jako blázen, navždycky… A ty mě zrovna tak.
Oto: A je to jinak – Gitko?

O tři roky později:

Magda: Všechno pochopit znamená všechno odpustit.
Gitka: Houbec! Všechno odpustit znamená pochopit jenom půlku. Tu pro blbečky.
Magda (vzrušeně): Gitko, nemáš právo – –
Gitka: A to je zas fakt. Jak je řeč o právu, jsem němá jako hrob.
Magda: Já to tak nemyslela. –
Gitka: Jen to tak mysli. Klidně. Vzala sis Otu, tak buď zticha. Shořela jsi jak papír! Ze všech tvých snů zbylo jen dvacet nůžtiček na manikýru…
...

31. července 2007

Štestí

Musím s pravdou ven. Chybí mi divadlo. A tak jsem se vybavil několika texty a čtu je teď dohromady a na přeskáčku. Občas tu z nich zase něco utrousím, ale protože se dnes potřebuju vyspat, začnu jen krátkou replikou z Jizvy slovenského dramatika Petera Karvaše, která je úžasná a jednou by se mi líbila v provedení Navenku.

MAGDA: Prostě... jsi šťastný...(?)
STANISLAV: Kdyby se to dalo měřit jako teplota nebo puls... Nevzpomínám si ale momentálně na nic, proč bych měl být nešťastný.
...