Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu Empedokles v pořadí podle relevance. Řadit podle data Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu Empedokles v pořadí podle relevance. Řadit podle data Zobrazit všechny příspěvky

5. června 2008

Empedokles na Etně

Věruška studuje filosofii, čte si Antigorgia a já jsem jí slíbil, že jí budu dodávat inspiraci a hádanky. Tak tady je první inspirace. Je to překlad posledních slov filosofa Empedokla, před tím, než zakončil svůj život skokem do kráteru sicilské královny hor (tedy aspoň tak, jak si je představoval anglický básník Matthew Arnold ve své dramatické básni).

A kdo může říct:—Já jsem byl vždycky svobodný,
vždy jsem žil ve světle své duše?
Já to říct nemohu! Žil jsem hněvem, smutkem,
krutý, hádavý, stále v boji proti člověku,
daleko od své duše, od vroucnosti a světla.
V těch poutech jsem ale nevyrůstal snadno,
nezapřel jsem je ani to, co znamenala.
Ano, sám sebe beru za svědka,
že jsem nikdy nemiloval temnotu,
nepřekrucoval pravdu,
vědomě se neoddával klamu,
z ničeho neměl strach!
A proto, ano, mé elementy, vím—
a vy to víte také—bylo mi umožněno
nezemřít docela, nebýt úplně zotročen.
V této hodině to jasně cítím! Omamný oblak
zahaluje moji duši; cítím to, dýchám volnost!
Je to jen na chvíli?
Ó! Uvařte mě, sirné páry!
Tryskej a burácej, ohnivé moře!
Má duše ti plane v ústrety.
Dříve než zhasne, než mlhy
malomyslnosti a beznaděje
ji znovu překryjí,
přijmi mě! Spas mě!

(Vrhne se do kráteru…)

A nyní otázky:
Co na to kráter? (alespoň podle podání Díogena Laertia)
Jaké elementy (neboli pralátky) vyznával Empedoklés?

14. března 2006

Empedokles

Už od střední školy chovám lásku k předsokratovské filosofii. Přečetl jsem si tenkrát Herakleitovy zlomky, uznal pravdu Zenonových aporií a v souvislosti se svým tříletým vegetariánstvím jsem se považoval za Pythágorejce.
Proto jsem v jednom plzeňském antikvariátě neodolal a koupil si zachované zlomky z Empedokla, o němž jsem věděl pouze to, že uznával čtyři pralátky a skočil do Etny, jež vyvrhla zpět jeden jeho střevíc, aby jím nakopla jeho bohorovnost. Tu knížečku (obsahující dva soubory: „O podstatě světa“ a „Očistná píseň“) jsem zhltl hned ve vlaku. Je to poesie par excellence. Dva zlomky z Očistné písně a jeden z Podstaty světa mě donutily k zvlášť hlubokým zamyšlením, třeba jim také neodoláte:

114 … přátelé, vím, že jsou pravdivá slova,
která vám pravím,
leč příliš, příliš těžké jsou člověku
příboje poznání, jež bijí o jeho duši
a nevítanými se staly…

137… převtěleného syna otec do výše zvedne
a zabije v modlitbách, velký bloud –
jak pobloudilý je obětník,
když dává v žertvu člověka prosícího!

Leč přece vraždí, hluchý k jeho nářku,
zlou hostinu strojí v domě.
Tak táhne k popravišti syn otce, matka děti,
duši jim vyrvou a pozřou
pak tělo svého těla…

88… v jedno se spojuje pohled obou očí…