Už od střední školy chovám lásku k předsokratovské filosofii. Přečetl jsem si tenkrát Herakleitovy zlomky, uznal pravdu Zenonových aporií a v souvislosti se svým tříletým vegetariánstvím jsem se považoval za Pythágorejce.
Proto jsem v jednom plzeňském antikvariátě neodolal a koupil si zachované zlomky z Empedokla, o němž jsem věděl pouze to, že uznával čtyři pralátky a skočil do Etny, jež vyvrhla zpět jeden jeho střevíc, aby jím nakopla jeho bohorovnost. Tu knížečku (obsahující dva soubory: „O podstatě světa“ a „Očistná píseň“) jsem zhltl hned ve vlaku. Je to poesie par excellence. Dva zlomky z Očistné písně a jeden z Podstaty světa mě donutily k zvlášť hlubokým zamyšlením, třeba jim také neodoláte:
Proto jsem v jednom plzeňském antikvariátě neodolal a koupil si zachované zlomky z Empedokla, o němž jsem věděl pouze to, že uznával čtyři pralátky a skočil do Etny, jež vyvrhla zpět jeden jeho střevíc, aby jím nakopla jeho bohorovnost. Tu knížečku (obsahující dva soubory: „O podstatě světa“ a „Očistná píseň“) jsem zhltl hned ve vlaku. Je to poesie par excellence. Dva zlomky z Očistné písně a jeden z Podstaty světa mě donutily k zvlášť hlubokým zamyšlením, třeba jim také neodoláte:
114 … přátelé, vím, že jsou pravdivá slova,
která vám pravím,
leč příliš, příliš těžké jsou člověku
příboje poznání, jež bijí o jeho duši
a nevítanými se staly…
137… převtěleného syna otec do výše zvedne
a zabije v modlitbách, velký bloud –
jak pobloudilý je obětník,
když dává v žertvu člověka prosícího!
Leč přece vraždí, hluchý k jeho nářku,
zlou hostinu strojí v domě.
Tak táhne k popravišti syn otce, matka děti,
duši jim vyrvou a pozřou
pak tělo svého těla…
88… v jedno se spojuje pohled obou očí…
Žádné komentáře:
Okomentovat