Reakce

Už jsem v soběpisníku jednou psal o přejmenovávání ulic. Byla to omluva a byla na místě. Dnes vyšel v Kadaňských novinách článek paní Velvarské, ve kterém se kromě připomenutí zlatých dobrých komunistických časů, kdy každý měl práci, bezplatnou lékařskou péči a - pokud se nebouřil - tak i klídek v soukromí, pustila také do osobnosti Rudy Koblice. Nenapsala to přímo, ale chtěla napsat, že se Ruda za komunismu při hře na kytaru po volbách vždycky vožral. Jakub Deml v Haluciňáku citoval hostinského ze Strašnic: „Dneska je těžko se vožrat, ale ještě horší je zůstat střízlivej.“ Paní Velvarská jistě byla tehdy střízlivá a zůstává střízlivá i dnes, kdy by místo zbytečných třešinek na dortu v podobě nových názvů ulic chtěla nové lavičky podél cest na hřbitov (jestli nám v Kadani chybí jenom tohle, tak jsme na tom docela dobře). Vždyť pionýři nebyli žádnou komunistickou organizací, ale americkými lesáky s plnovousem, pistolí a sekerkou, a pan Hlaváček, který to neví, by na různých ústavech neměl vyučovat, ale spíš se léčit. Přečtěte si, milá paní Velvarská, třeba tento výstřižek z novin, kde se mj. píše, že pionýrská organizace se mezi vedoucími v roce 1970 musí zbavit „aktivních nositelů pravicových názorů“ a postarat se „o politické a podle potřeby i odborné zkvalitnění orgánů a aparátu“. PO měla být hlavně „kádrově pevná“. Po sekyrce a plnovousu ani vidu ani slechu. Přeji Vaší ulici, aby zůstala kádrově pevná i v této „mimořádně složité a obtížné situaci“, a aby se vrátila do toho stavu, v jakém byla, když jste zažívala nejšťastnější léta života. Kadani ovšem přeji pravý opak.