11. dubna 2006

Z Mahenova zápisníku III

Závěr aktu – polibek.

Zlá věc, velmi zlá věc. Dneska polibek na divadle – jaká to nemastná, ničemná, nestrhující věc proti polibku v kinematografu! Tam jsou polibky, tam je vášeň, tam jsou podrobnosti! Ach, tento božský hrdina, přivinující k sobě zbožňovanou oběť, jak se k ní přissaje, jak jí zvrátí hlavu k divákovi, ach, ten polibek –! Konce nemá, pět metrů padne na přípravy k němu, ale on sám trvá sto padesát metrů, až ztrne galerie i přízemí v němém obdivu. Jaký závěr aktu!

A tak se dostal polibek z kina i na jeviště. Poznáte jej dnes podle toho, že není před ním skoro žádné pomlčky a žádného posunku. Je to vášnivý polibek, kde se mají fotografovat jenom hlavy. Vypadá to jako skok, zakousnutí a ssání teplé krve. A vypadá to, vypadá komicky a nesnesitelně pro každého inteligentnějšího diváka.


Žádné komentáře: