Byl jsem v Rijksmuzeu už podruhé v životě, poprvé s kamarádem Mákem v březnu 1994 (na stopu nám ještě sněžilo). Už tenkrát jsem podlehl hospodským obrázkům Jana Steena, kde se na zemi povalovalo spousta zajímavých věcí a nikde nikdo, kdo by je sebral. Jako se u nás říká, že máme doma brajgl – podle malíře Pietra Breughela, jenž neměl na obrazech uklizeněji – , Holanďani mají een huishouden van Jan Steen.
Steen byl jako Rembrandt z Leidenu. Prošli jsme se zde skrz domy almužen, kde žil a tvořil, a navštívili Latinskou školu, kam také (jako Rembrandt) chodil.
Měl v životě celkem štěstí, stal se nakonec představeným Cechu sv. Lukáše a sám si otevřel hospodu. Byl velmi plodným malířem, zachovalo se asi 800 obrazů.
Letos jsem si vychutnal zejména jeden obrázek malých rozměrů s názvem Toaleta (nahoře). Žena si na něm svléká podkolenky, které jí po celodenním nošení udělaly geniální otlaky do lýtek. Jemně se nám naskýtá pohled do rozkroku a smyslnost scény dolaďuje plný nočník vpravo, rozhozené boty, pes na polštářku a svíce na židli, což dnes nikomu nic moc neřekne, ale ve své době to byly srozumitelné symboly. V královské sbírce v Londýně mají ještě jinou verzi tohoto obrazu, zde je pro srovnání:
Žádné komentáře:
Okomentovat