Duběnkový den

Dnes je den duběnek, kdy se připomíná restaurace anglické monarchie po desetiletém “experimentu” Olivera Cromwella s republikou (1660). Poslechl jsem si dopoledne anglickou revoluci při maturitě (mimochodem, příseděl jsem v kuse u deseti lidí, takže jsem si toho vyslechl docela dost). A proč “den duběnek”? To jsem nevěděl a až chvilka pídění na wikipedii mě poučila, že když Karel II. prohrál v bitvě u Worcestru (čteno “wustr” – tedy ne “worčestrová”, ale “wustrová” omáčka) v roce 1651, utíkal šest týdnů před Cromwellovými republikány a vzhledem k tomu, že naň byla vypsána celkem vysoká odměna, měl co dělat, aby unikl. Pak o těch šesti nedělích vyprávěl jako o nejzajímavější pasáži svého života, a tak je každý den a každý úkryt, který cestou zvolil, velice dobře popsán v několika zdrojích. Poznal také obyčejný lid a to se mu později za vlády celkem vyplatilo. No a kromě lesů, stodol a skrýší, které mu poskytovali většinou katolíci (všichni pak dostali šlechtický titul a král se na smrtelné posteli nakonec stal jedním z nich), se jednou se svým přítelem schoval do koruny dubu u fary v Boscobelu a strávil tam celý den. Tento královský dub se stal o devět let symbolem navrátivší se monarchie a dalších dvě stě let byl den narozenin Karla II. slaven jako tzv. Duběnkový den. Zatvrzelí royalisti si dodnes dávají do klopy snítku dubu nejlépe i se žaludem, aby si tuto událost připomněli. A protože to nemá moc pointu, tak na závěr jedno optimistické přísloví:

I slepá veverka občas narazí na žalud.