Máj

Je čas, kdy každý zamilovaný sáhne po Máchově Máji. Také každoročně ohmatávám jeho stránky a vždycky mě zaujme něco jiného. Letos je to jeden řádek, jehož zvukový prostředek neumím pojmenovat, ale jelikož evokuje lámání v kole a člověk by si na něm vylámal jazyk, navrhuji nový název, aby si češtináři mohli trochu zpestřit tu fádní bystřinu básnických rozborů: metafonie (zvukomalebný prostředek, který pomocí zvuku navozuje představu na základě vnější podobnosti). Zkuste si ten řádek (nebo dva) říci několikrát za sebou a hned vám ten trop bude jasný.

Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo
u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,
i hlava nad kolem svůj obdržela stán;
tak skončil života dny strašný lesů pán;
na mrtvé tváři mu poslední dřímá sen.
Na něj se dívajíc – po celý dlouhý den
nesmírné množství v kol mala pahorku stálo;
teprv až k západu schýlivši slunce běh
veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo,
utichl jezera šírý – večerní břeh.