Pepysův deníček

31. květen 1669 je datem posledního záznamu v deníku Samuela Pepyse (čti „pípse“), anglického politika a myslitele doby anglické restaurace. Z tohoto deníku, který si vedl od roku 1660, pochází i popis útěku krále Karla II., londýnského moru 1665 a Velkého požáru 1666. Autor byl v deníku naprosto otevřený, a tak se přiznává nejen k lásce k vínu a hudbě či ke své žárlivosti, ale i, přestože byl formálním vyznáním puritán, k mimomanželským vztahům. Celý deník byl psán těsnopisem, o němž si jeho první luštitel myslel, že jde o šifru, a luštil se s tím tři roky, ačkoli o tři fochy dále byla v Pepysově knihovně učebnice tohoto „záhadného písma“. Intimní pasáže jsou psané několikajazyčným koktejlem (anglicko-francouzsko-portugalsky).

Jednou ho manželka nachytala se svou mladičkou společnicí Deborou Willetovou (sama ale byla také náctiletá), jak „jsem ji objímal con ruka sub su svrchníček, a vpravdě jsem svou main měl v její cunny (poslední slovo v orig., pozn. soběopisce)“. Přistižen takto in flagranti v roce 1668, nedal si pokoj. V posledním záznamu neopomene zmínit jednu líbačku, jednu chlastačku a hlavně svoji lásku k Deboře. A nato oslepl… Že by za šmíráctví a za promiskuitu byl ten samý trest?
Existuje jeden blog, kam jeho autor každý den od 1. ledna 2003 každý den přispívá jeden záznam Pepysova deníku.

No, musím končit, nějak špatně na tu obrazovku vidím.