Dneska v roce 1953 dva chlapíci “vyřídili toho hajzla”, jak se jeden z nich vyjádřil o hoře nazývané Tibeťany “Matka vesmíru” a Nepálci “Čelo nebes”. Od té doby tam vylezlo na půldruhého tisíce horolezců, mnozí z nich mají za sebou různá prvenství (nejmladšímu bylo 15, nejstaršímu 64, první žena byla Japonka Junko Tabei v r. 1975, první horolezec samotář byl Ital Reinhold Messner v r. 1980, největší týmový výstup čítal 410 Číňanů, první slepec 2001, první beznohý letos atd. atd.). Nicméně právě letos v květnu vzbudila vlnu nevole událost, kdy pod vrcholem umíral jeden horolezec a několik výprav jej bez povšimnutí minulo v touze taky “si do toho hajzla kopnout”. Edmund Hillary řekl, že by se v takové situaci vzdal svého prvenství. Jak zvláštní je touha po rekordu, po obdivovaném výkonu, po slávě vzhledem k holému životu!
Matka vesmíru si klepe na čelo nebes!
1 komentář:
Well, wůbec se mi nelíbí v souvislosti s horami mluvit o nějakém pokoření, dobytí, či snad dobití. Hory mám rád a jsem rád, když mi nějaká hora dovolí se k ní přiblížit, pohladit jí, nebo když mi dopřeje výhled z jejího náručí. Je mi líto Matky vesmíru, že se stala obětí takovéhoto lidského chtíče a sobectví. To platí pro jeho výrok i o tom chlapíkovi, co má ve jméně jen obyčejný kopec.
Okomentovat