Dnes jsem byl ve františkánském klášteře na vernisáži výstavy Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946. Musel jsem bohužel odejít hned po úvodním, ale velmi zásadním projevu, takže nebudu soudit výstavu, ale tuto zahajovací řeč, pronesenou prezidentem Federace nezávislých spisovatelů Eduardem Vackem. Nemám rád komunisty a nemám rád alibisty. Shazovat vinu za (alespoň divoký) odsun Němců na komunisty mi přijde prostě historicky ujeté. Ti, co v pohraničí páchali zvěrstva, nebyli zdaleka jen komunisti. KSČ situace samozřejmě využila ve svůj prospěch, ale mluvit v pohraničí roku 1945 o „leninském principu jakobínské moci“ důkladně připraveném sovětskou NKVD mi přijde jen jako další z teorií spiknutí, do kterých bychom mohli s úspěchem zamíchat i templáře a svobodné zednáře, vyžadoval-li by to česko-německý dialog.
Jako příklady odporu proti komunistickému režimu jsou jmenováni generál Heliodor Píka, jenž byl však v době, o níž referuje expozice, náměstkem a tedy pravou rukou náčelníka generálního štábu armády, která se minimálně na organizovaném odsunu logicky podílela; a také ministr spravedlnosti Prokop Drtina, „který zastával nestrannou spravedlnost“. Jak nestranná byla Drtinova spravedlnost v česko-německé poválečné otázce můžeme vidět v jeho díle. Z knihy A nyní promluví Pavel Svatý je tato věta: „Mezinárodnímu řešení německé otázky musí tedy u nás předcházet co nejrychlejší možné obsazení a čistka“. A z knihy Československo můj osud vybírám kousek autentického projevu z května 1945: ”prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců…Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemí ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlastí.”
A tak slova na závěr Vackova projevu, že „jen z těchto důvodů přetrvávají neuspořádané mezinárodní vztahy mezi Němci a Čechy“ a že expozice „je plně v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne 25.1.2006“, znějí jako na objednávku. Čí asi?
Moc se mi ovšem líbil titul jedné z knih sepsaných autorem projevu: Mí devianti mi rozumějí. Proto ten strašný nadpis tohoto článku.
Jako příklady odporu proti komunistickému režimu jsou jmenováni generál Heliodor Píka, jenž byl však v době, o níž referuje expozice, náměstkem a tedy pravou rukou náčelníka generálního štábu armády, která se minimálně na organizovaném odsunu logicky podílela; a také ministr spravedlnosti Prokop Drtina, „který zastával nestrannou spravedlnost“. Jak nestranná byla Drtinova spravedlnost v česko-německé poválečné otázce můžeme vidět v jeho díle. Z knihy A nyní promluví Pavel Svatý je tato věta: „Mezinárodnímu řešení německé otázky musí tedy u nás předcházet co nejrychlejší možné obsazení a čistka“. A z knihy Československo můj osud vybírám kousek autentického projevu z května 1945: ”prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců…Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemí ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlastí.”
A tak slova na závěr Vackova projevu, že „jen z těchto důvodů přetrvávají neuspořádané mezinárodní vztahy mezi Němci a Čechy“ a že expozice „je plně v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne 25.1.2006“, znějí jako na objednávku. Čí asi?
Moc se mi ovšem líbil titul jedné z knih sepsaných autorem projevu: Mí devianti mi rozumějí. Proto ten strašný nadpis tohoto článku.
...
13 komentářů:
"Musel jsem bohužel odejít hned po úvodním, ale velmi zásadním projevu, takže nebudu soudit výstavu, ale tuto zahajovací řeč".
To je myslím zásadní pochybení autora článku, neboť jistě přišel původně nejen vyslechnout si řeč, ale zřejmě právě na onu výstavu. Také jsem slyšel řeč ale viděl na rozdíl od pisatele i výstavu. Řeč byla podle mého názoru doplněním výstavy, jejím uvedením do historického a politického kontextu. S výstavou, resp. s jejím obsahem by se ovšem diskutovalo daleko hůř, že? Až dosud, a to si ji prohlédlo několik tisícovek zájemců, nebyl schopen nikdo věcně napadnout ani její část, natož koncepci.
Emil Vachek
Vážený pane Vachek. Neviděl jsem výstavu, ale vzal jsem si prospekt, jenž jistě o ničem jiném než o této výstavě nemluvil - jsou v něm popsány některé události z let 1945 až 1946, např. v Chomutově, na Liberecku, či v internačním táboře v Záluží u Mostu. Vše je doplněno o svědectví německých obětí. Ale jestli z toho, že v době těsně po válce v těchto oblastech operovala Rudá armáda chcete vyvodit, že ona zvěrstva páchaná Čechy na Němcích byla připravena a koordinována ruskými a českými bolševiky, pak klobouk dolů. Že tedy nešlo o mstu, jak by si to přáli označit i přeživší německé oběti, ale o chladný výkon komunistické zvůle! Můžete mi prosím pro toto tvrzení, které je v zahajovací řeči nejen nastíněno, ale přímo řečeno, uvést nějaký konkrétní příklad. Děkuji, Jan Losenický
Možná byste si měl přečíst nějakou odbornou literaturu, která ideu výstavy podporuje. Jde například o Soudobé dějiny č.3/4 2005 - příspěvek Tomáše Staňka a Adriana von Arburga a samozřejmě sborník Tomáše Staňka o poválečných excesec, či Hanzlíkovu studii kterou vydal UDV o historii a vzniku OBZ. Jednoznačně z nich vyplývá, že zodpovědnost za způsob odsunu (a tom expozice pojednává) se vztahuje na tzv. svobodovce ovlivňované komunisty a sovětskými komunisty (NKVD) řízené OBZ. Jako kompars samozřejmě rudí partyzáni a RG, vše jednoznačně zbolševizované. zajděte si někdy do archívu a načtěte si něco např. o skupině RG řízené vojenským velitelství ALEX atd. Je toho opravdu dost, co dává spíš za pravdu autorům výstavy než Vám. Autoři výstavy nikde nepopírají, že ve věci působil také český nacionalismus a šovinismus. (proti předchozímu německému témuž) Je to jen nová informace o přímé fyzické odpovědnosti za masakry. V poválečném marasmu byly osobnosti typu Drtiny, Bunži a Píky opravdu výjimečné. Pokud neuznáme jejich mravní sílu v boji proti bolševismu, pak musíme nad národem Čechů zlomit kříž. Nebo víte o někom lepším?
Emil Vachek
Pane Losenický, mně spíš zaujal prazvláštní titulek Vašeho článku a tajemný závěr odkazující na nějakou objednávku imperialistů, nebo co. Když jsem se vydal po stopách autorů výstavy (www.czecharts.com), vůbec se mi nezdá, že by šlo o trockisty. Pan Vacek trockista? To je směšné. Je to patafyzik a publicista. Má toho na netu dost, aby bylo zřejmé o koho jde. O Vás jsem se ale nic nedočetl. Jak by se snášela patafyzika s trockismem? Blbě, viďte. Proč to tedy píšete? Ono to vypadá, jako že nějak fandíte bolševikům a výstava Vám šlápla na kuří oko. Bolševici, když chtěli někomu nadávat, vynadali mu do trockistů. A nějaká objednávka zakuklenců? Vypadá to spíš naopak. Expozice bere vítr z plachet jak Klubu českého pohraničí, tak i ladnsmanšaftu, kteří si ze vzájemné nenávisti udělali živobytí. Tak jak je to s tím trockismem? Četl jste alespoň knihu od Dimitrije Volkogonova Lenin - počátek teroru? Jestli ne,tak jděte do toho! Pokud nejste bolševik, tak budete s pojmem trockismus lépe hospodařit.
Zdravím
Jan Holý
Tedy do toho - komunisty nemám rád, napsal jsem to i v článku samotném. Jsem dokonce vyznavačem patafyziky, proto mě, pane Holý, udivujete, když se pozastavujete nad názvem mého článku - vůbec jsem nemyslel, že by pan Vacek byl trockista, byla to pouze legrace a ještě mířená proti mé osobě! Ta objednávka byla také legrace, bez legrace bych řekl spíše něco o análním turismu. Máme právo si dělat šedesát let po válce legraci? Mně přijde, že pan Vacek, věren patafyzice, si ji z nás také dělá. A právě proto, aby o mně někdo něco věděl, tak píši tento soběpisník, kde je skoro na 400 článků. Kde se dozvím něco o Vašich názorech? Nežil jsem v době poválečné, a tak jsem odkázán pouze na literaturu a paměti prarodičů, (možná, že tužších antikomunistů než jste vy), kteří byli přímými svědky např. vraždění v Postoloprtech! To že nebyl akt lidového hněvu, jak se nám slovy Petra Příhody snaží podsunout výstava? To nebyli jenom svobodovci! Tehdy se vraceli lidé z koncentračních táborů, rodiny, které museli v roce 1938 Sudety vyklidit a supi, kteří se snad vzpírají jakémukoli jinému zaškatulkování. Ovšem, msta je lidská. A svalení viny na někoho všeobecně nenáviděného je rovněž lidské. Ale je jednostrannost zájmem vědy? Proč by měla mít výstava nějakou "ideu" nebo "koncepci", ta by se měla spíše nechat na jejím návštěvníkovi, nemyslíte? Nepřu se přece o to, že komunisté využili nálady obyvatelstva, byli na špičce ledovce, v tehdejším ministerstvu vnitra a obrany, tedy vydávali rozkazy, ale někteří lidé rozkazy nepotřebovali, a nebyli to jen bolševici. Navíc platí i věty pronesené v mém článku, které ani jeden z vás nenapadl, napadáte pouze "ideu" a ta byla především vyvracející a skeptická, žádnou svou jsem neukul a kouti nehodlám, nejsem odborníkem. Ale nejsem ani slepý. Nevím jak vy, já jsem připraven omluvit se kterémukoli Němci, jenž byl nespravedlivě perzekuován, za akt msty, ale nejsem ochoten svalit zodpovědnost na někoho třetího. Bylo by to zase jen ono čecháčkovství. Co byste řekli např. výstavě o Ludvíku XVI. a Marii Antoinettě, kde by Vám někdo podsunul krásnou myšlenku, že za jejich smrt mohou jakobíni. Girondini, Hora a hlavně prostý lid by přece svého panovníka a jeho něžnou a trochu parádivou paní nikdy tak nelítostně nezlikvidovali. To je podle vás historie?
Ještě bych chtěl dodat, že nepolemizuji ani s názorem, že v poválečných letech pracovali bolševici na ovládnutí bezpečnostních složek státu. OBZ ale mělo být využito především proti vnitřnímu nepříteli, a tedy jeho podíl na excesech při zákrocích proti Němcům byl spíš agitační a přípravný. Revoluční gardy byly většinou oni supi (organizovaní ÚRO, ale podléhající jen svým vlastním rozkazům) a velitelství Alex jistě nebylo zrovna bolševické. Že si komunističtí Robespierrové na Němcích brousili zuby a guillotiny, je pravda, nicméně aplikování rétoriky kolektivní viny (a tu jsem v projevu pana Vacka hodně cítil) je jen vyhánění čerta ďáblem.
Omlouvám se, že vstupuji do diskuse, na kterou jsem byl upozorněn několika přáteli. Budiž mi omluvou, že jsem samotnou příčinou a podnětem k této diskusi, neboť jsem inkriminovanou řeč sám sepsal a opakovaně přednesl. Na okraj musím říci, že v tom hodlám pokračovat, navzdory negativnímu „soudu“ pana Losenického, který, jak sám přiznává, není k historické analýze předložené problematiky dostatečně kvalifikovaným. Nemohu si také odpustit poznámku vůči panu Losenickému, který zřejmě přehlédl, že pořadatelem výstavy je FEDNES, nikoli Eduard Vacek jako fyzická osoba. Proto jeho osobní výpady (které jejich autor považuje za humorné) považuji za neetické. Ale k věci samotné.
Pan Losenický se vyjadřuje ve své kritické replice k obsahu mé řeči, když kritizuje především alibismus, který je podle něj principem vystavené expozice. Bohužel, jak sám uvádí, neměl čas či chuť si výstavu prohlédnout a zhodnotit, do jaké míry vystavené dokumenty naplňují motto a předsevzetí autorského kolektivu.
Musím připomenout, že jak expozice samotná, tak ani úvodní řeč k ní nesvaluje vinu za divoké odsuny výhradně na komunisty, pouze vymezuje jejich podíl viny na násilí, ke kterému v roce 1945 – 1946 prokazatelně došlo. Bez ohledu na pocity jednotlivců či kolektivní ideje, dosud nikdo nebyl schopen zpochybnit tento konkrétní podíl viny, který je doložen předloženými dokumenty, fotografiemi i vzpomínkami pamětníků. Jinými slovy, výstava nehlásá, že ti, kteří páchali zvěrstva na německém obyvatelstvu byli pouze a výhradně komunisté, ale konkrétně vymezuje podíl jejich viny. Když si návštěvník výstavy prohlédne vystavené dokumenty a povšimne si například podrobného schématu k případu tzv. postoloprtského masakru, nemusí nijak spekulovat nad tím, kdo zde nesl přímou a kdo odvozenou odpovědnost. V tomto případě tedy jistě nejde o nějakou, na objednávku vytvořenou „teorii spiknutí“, ale o seriózní výsledek badatelské historické práce, kterou pan Losenický či jiný kritik jen ztěží může vyvrátit. Také v popravčí četě převládali Rusíni ze Svobodovy východní armády, kteří přišli do severočeského pohraničí hledat nový domov po bolševiky zabrané Podkarpatské Rusi. Velitelé zásahů při kterých se vraždilo a mučilo byli ve velké většině příslušníci OBZ, nebo vojáci, (partyzáni, velitelé bojůvek) kteří byli ovlivnění bolševismem. To je naprosto nezpochybnitelný fakt, ke kterému se musí dopracovat každý, kdo se seznámí bez emocí z dobovými dokumenty. Pokud pan Losenický řadí generála Heliodora Píku k těm, kteří měli odpovědnost za odsun (a snad i na tento exodus doprovázejících zvěrstvech), je to jistě jeho věc. Svědčí to ale o jeho hrubé neznalosti osobnosti tohoto mimořádného muže a jím vyznávaných morálních hodnotách. Také Prokop Drtina odvedl v poválečných dějinách boje o demokracii mimořádný kus nezpochybnitelné práce. To, že někteří tito odvážní bojovníci proti bolševismu byli ovlivněni nacionalismem je jistě pravda. Mnohdy to byla obrana proti koncepcím německého nacionálního socialismu, který měl připravené plány na vyčištění střední Evropy od Slovanů. Tímto fenoménem se však vystavená expozice, jak je patrné z jejího vymezení, nezabývá. K bližšímu objasnění historie česko-německých vztahů by bylo třeba připravit mnohem rozsáhlejší expozici, která by se střetem oboustranného nacionalismu a šovinismu zabývala. Realizace takového projektu však přesahuje možnosti soukromé společnosti spisovatelů.
Nelze však připustit myšlenku, že by etické a mravní bytosti souhlasily s poválečným gestapismem, který bez soudu a vymezení viny krvavě trestal a nelidsky týral podle principu kolektivní viny vše německé, nebo německy mluvící obyvatelstvo. Nemyslím si, že „msta je lidská“, jak píše pan Losenický, nebo že „taková byla tehdy doba“, jak tvrdí jiní. Každý zločin musí být potrestán podle zákona, ať se jedná o zločin nacionálních socialistů, nebo zbolševizovaných fanatiků. Msta na bezbranných starcích či dětech je také druhem zločinu, byť by byla pardonována nemravným zákonem. Zločinem je ale rovněž i divoká krvavá pomsta na viníkovi bez řádného soudu. Pokud neuznáváme tyto civilizační principy, těžko můžeme pěstovat obyčejné sousedské vztahy. Pokud pan Losenický hledá skrytou objednávku k expozici, pak je to právě tato potřeba.
To jen na okraj k diskusi.
Eduard Vacek
FEDNES Praha
A proč vám jde tolik o tu zbolševizovanost? Já bych byl pro najít a odsoudit osoby proviněné zvířecím násilím, kteří ale dle mého názoru, když masakrovali Němce, moc nemysleli ani na Marxův Kapitál ani na Stalinovy neantagonistické třídy. Vy soudíte, že msta není lidská? Asi vám nikdy nezabili nikoho z rodiny. Ovšem, také se považuji za kavárenského humanistu, ale trochu jsem se svého času zajímal o psychologii. A co se týče Píky a Drtiny, bohužel dějiny nejsou černobílé a glorifikace není na místě. Jde o lidi čestné, kteří ale nežili v kavárně, nýbrž na bojišti světa v té nejvážnější době 20. století. A tak museli schvalovat boj proti nepříteli, to už tak ve válce i těsně po ní bývá. Pravda, o Píkovi nemám důkaz, že tomu tak bylo, omlouvám se, jsem sice historik, ale tuto souvislost jsem nikde nenašel. Můžete mi nabídnout nějaký odkaz, kde najdu, že odsun neschvaloval? O Drtinovi jsem napsal, co napsal on sám, jako dějepisář si nepletu pojmy a doby, takže nebudu říkat o Mussolinim to samé v roce 1916 a 1928, nebo o Stříbrném v roce 1918 a 1935. Že byl někdo ovlivněný bolševismem, to se stávalo i lidem, kterých si dnes vážíme, vždyť je opěvoval i chartista Jaroslav Seifert a Vladimír Holan tehdy vystoupil z církve katolické a vstoupil do KSČ. Pojďme s přístupem do tajných archivů dnes všechny tyto lidi odsoudit. Je to tak správně? Nebyli všichni Reicinové. V hospodě nemám pro bolševika dobré slovo, ale v seriózní diskuzi se snažím o pohled sine ira et studio. Proto mi přijde, že Váš projev je jaksi machiavelistický, protože v názvu výstavy obsaženému účelu jsou podřízeny prostředky. Na začátku 21. století používat lutherovské termíny "infekce zla" mi přijde hodně neprofesiální. Vím, chtěl jste být patetický, ale nevím proč? Můžete mi to prozradit? Pokud výstava chtěla jen vymezit podíl viny, proč ho projev vymezuje 100% a nezmiňuje se o ostatních aspektech? Nic jiného mi nevadilo.
V této zbytečné diskusi bych se chtěl pokusit očistit dobré jméno divizního generála Heliodora Píky z podezření vzneseného panem Losenickým, totiž, že se podílel na odpovědnosti, nebo dokonce nesl zodpovědnost za odsuny Němců, či na zvěrstvech, které je doprovázely.
Z materiálu vydaného Vojenským historickým ústavem v Praze nazvaném Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945 je u hesla Píka Heliodor uvedeno, že „po návratu do vlasti byl povýšen na div. generála a stal se podnáčelníkem hl. št. pro zvláštní účely – měl na starosti styk a jednání s voj. představiteli cizích států a podílel se také na přípravě mírových jednání“.
V knize Františka Hanzlíka Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc 1945 – 1950 je na str. 36 napsáno:
Důležité pozice získané v nové vládě využívali komunisté v následujícím období i při řešení problémů budování armády. O tom svědčí i složení Vojenské rady při předsednictvu vlády, která vznikla na základě rozhodnutí vlády dne 5 dubna 1945. Jejími členy se stali K Gottwald, V. Široký, a V. Nosek. Zapisovatelem se stal mjr. J. Procházka. Dalšími členy byl také ministr národní obrany gen. Svoboda, státní tajemník v MNO plk. M. Ferjenčík a po ustanovení do funkce i náčelník hlavního štábu gen. B. Boček.
Na str.37 je pak napsáno:
Vzhledem k neústupnosti vedení KSČ, které si bylo vědomo podpory Sovětského svazu, se prezidentu E.Benešovi nepodařilo dosáhnout jmenování výše uvedených generálů – vedoucích činitelů čs. odboje na Západě – na odpovídající místa v armádě. Musel naopak vyvinout značné úsilí, aby alespoň zabránil trestnímu stíhání generálů S. Ingra a F. Moravce na základě obvinění, které proti nim vykonstruovalo na podzim 1945 Reicinovo OBZ.
Na panelu výstavy s nadpisem UCHOPENÍ MOCI je uvedený dokument nazvaný: Návrh programu nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Tento Moskevský protokol ze dne 27. března 1945, který později vstoupil ve známost jako Košický vládní program, podepsali budoucí představitelé Národní fronty, tedy všichni ti, kteří nesli přímou zodpovědnost (kterou marně hledá pan Losenický u generála Heliodora Píky) za následující politické události v osvobozeném Československu. Jsou to tyto osoby:¨
Za KSČ:
Klement Gottwald
Václav Kopecký
Rudolf Slánský
Václav Nosek
Za československou sociálně demokratickou stranu dělnickou
Zdeněk Fierlinger
Václav Majer
Bohumil Laušman
Václav Patzák
Za československou stranu národně socialistickou:
Dr. Jaroslav Stránský
Josef David
František Uhlíř
Dr. Prokop Drtina
Za československou stranu lidovou:
Msgre Dr. Jan Šrámek
Konsist. rada František Hála
Za Slovensků Národnu Radu:
Dr. Vavro Šrobár
Dr. Gustav Husák
Ján Ursíny
Laco Novočeský
Ing. Jozef Styk
Dr. Jozef Šoltész
S návrhem projevili souhlas dne 29. března 1945:
Viliam Široký
Gen. Ludvík Svoboda
Plk. Dr. Mikuláš Ferienčik
Jan Masaryk
Dr. Vlado Clementis
Dr.Hubert Ripka
Ján Lichner
Dr. Ivan Pietor
Julius Ďuriš
Gen. Antonín Hasal
Prof. Zdeněk Nejedlý
Dr. Adolf Procházka
Jsem si jistý, že nepředpojatému čtenáři těchto řádků musí stačit tyto lapidární informace k přesvědčení, že považovat generála Heliodora Píku za zodpovědného při poválečných excesech je absurdní a zlovolné.
K dalším vývodům pana Losenického se nemíním vyjadřovat, nehodlám jej podporovat v jeho exhibicionismu. Už jeho samotná počáteční informace o tom, že výstavu vůbec nenavštívil nesvědčí o jeho poctivém úmyslu či potřebě se seznámit s historickými dokumenty.
Kromě dalších měst, kde naši expozici přijali a vystavili, považujeme také kadaňské exposé za významné a užitečné.
Eduard Vacek
FEDNES Praha
Najděte mi v mých exhibicionistických vývodech jedinou zmínku o hledání přímé zodpovědnosti Heliodora Píky. Dokonce ani o nepřímé není zmínka. Mezi slovem schvalování a zodpovědnost je doufám ještě rozdíl, ale nedivím se, že při Vašem způsobu čtení pramenů je to totéž. Politické události a násilné excesy také není to samé. Přimlouval bych se tedy, vzhledem k mé zcesné myšlence, že existuje msta, za vymazání této neexistijící emoce ze slovníku a její nahrazení "infekcí zla".
A "očištění dobrého jména" Prokopa Drtiny se tedy vzdáváte? Naštěstí si jej můžeme vážit i navzdory Vaší nekritické obhajobě v projevu, jenž se týkal věcí, které schvaloval. Dobrá jména se bohudík nemusí očišťovat.
Vážený pane Losenický,
píšete, že „...rodiny, které musely v roce 1938 Sudety vyklidit“ a jinde zase, že jste dějepisář. Neměl byste podléhat českým mýtům, vyjádřených v prvním tvrzení.
Facit: S výjimkou asi jednoho desetitisíce osob podle zvláštního seznamu, z nichž valná část nebyli Češi, které musely, i když by nechtěly, odstoupená pohraniční území opustit, Němci nikoho nevyháněli (srovnejte laskavě se Slovenskem, odkud Čehúny vyhnali bez pardonu!). Kdo chtěl, mohl zůstat. Odešli ti, pro které nebylo v zabraných územích uplatnění a oni zůstat nechtěli – vojáci, četníci, financové, státní úředníci, státní zaměstnanci (i s rodinami) a Češi, kteří přišli ona zněmčená území čechizovat. Cca 575 až 800 tisíc Čechů zůstalo, cca 80 až 130 tisíc odešlo do vnitrozemí. Přesnější počty nejsou k dispozici.
Budete to tak tlumočit svým žákům?
S pozdravem
Tomáš Krystlík
www.cs-magazin.com
Mám říkat stunedtům, že situace byla div ne ideální? Kdo chtěl, mohl zůstat a byl brán jako člen národností menšiny s příslušnými právy? Řeknete to tak svým prarodičům? (Váš věk samozřejmě odhaduji, nevím, jak jste starý, já jen abych zase nebyl potahován za slovíčko) Ono je muset a muset. Ovšem, nejsem žádný právník ani statistik, takže slovo "muset" beru zpět a nahrazuji jej slovem "odešli". A studentům to samozřejmě nezamlčím. Stačí to tak?
Okomentovat