Vrátil jsem se k nim, a vnímám je zase jinak, než když jsem je coby gymnazista objevil.
Říkáš, že jsi zakotvil v pevné víře v tvořivou sílu (v Boha, v osud atd.) a že Ti tato jistota připraví mnohé příjemné chvíle. Mám-li ti říci pravdu, nevidím v tom nic příjemného. Když někdo uvidí dýku, která mu má probodnout srdce, provaz, který ho má uškrtit, když je nemocen a doví se jméno své nemoci... ne, nevím, co by ho mohlo utěšit. Hleď dospět k víře v světový řád, v mravní hodnoty, v povinnosti člověka, k víře v budoucí život... Zkus uvěřit v poctivost ministrů, v nevinnost nevěstek, v lidskou dobrotu, ve štěstí v životě, v pravdivost všech možných lží - pak budeš šťasten a můžeš se prohlásit za člověka věřícího a ze tří čtvrtin za blbce. Ale než k tomu dospěješ, měj vtip, buď skeptický a nezdržuj se pití...
Arnoštu Chevalierovi, Rouen, 30. listopadu 1838
Od chvíle, kdy jsme si řekli, že se milujeme, chceš vědět, proč se zdráhám dodat "navždycky". Proč? Protože předvídám budoucnost; mám ustavičně před očima protiklad. Kdykoli pohlédnu na dítě, hned mě napadne, že z něj bude stařec, když vidím kolébku, myslím na hrob. Při pohledu na nahou ženu si představuju její kostru... Věříš, že mě budeš milovat vždycky, holčičko; vždycky - zní to tak domýšlivě z lidských úst.
Luise Coletové, 8. srpna 1846
Říkáš, že jsi zakotvil v pevné víře v tvořivou sílu (v Boha, v osud atd.) a že Ti tato jistota připraví mnohé příjemné chvíle. Mám-li ti říci pravdu, nevidím v tom nic příjemného. Když někdo uvidí dýku, která mu má probodnout srdce, provaz, který ho má uškrtit, když je nemocen a doví se jméno své nemoci... ne, nevím, co by ho mohlo utěšit. Hleď dospět k víře v světový řád, v mravní hodnoty, v povinnosti člověka, k víře v budoucí život... Zkus uvěřit v poctivost ministrů, v nevinnost nevěstek, v lidskou dobrotu, ve štěstí v životě, v pravdivost všech možných lží - pak budeš šťasten a můžeš se prohlásit za člověka věřícího a ze tří čtvrtin za blbce. Ale než k tomu dospěješ, měj vtip, buď skeptický a nezdržuj se pití...
Arnoštu Chevalierovi, Rouen, 30. listopadu 1838
Od chvíle, kdy jsme si řekli, že se milujeme, chceš vědět, proč se zdráhám dodat "navždycky". Proč? Protože předvídám budoucnost; mám ustavičně před očima protiklad. Kdykoli pohlédnu na dítě, hned mě napadne, že z něj bude stařec, když vidím kolébku, myslím na hrob. Při pohledu na nahou ženu si představuju její kostru... Věříš, že mě budeš milovat vždycky, holčičko; vždycky - zní to tak domýšlivě z lidských úst.
Luise Coletové, 8. srpna 1846
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat