7. října 2006

Věda a Kolumbové

Ano, vědci jsou takoví Kolumbové. Vezmou si něco do hlavy a pak světe div se nebo nediv, jdou si za tím.

Nemám rád promoce, ti páni profesoři v talárech oslovující se vznešenými latinskými adjektivy mi přijdou tak trochu, jako by se před supermarket postavila švýcarská stráž. V dnešní době prostě šaškárna, ale dobře, je to jen můj názor, jiné rituály mi tolik nevadí. Na vlastní promoci jsem nebyl, zalhal jsem, že jsem v zahraniční, od té doby jsem byl na dvou a zažíval jsem pocity turisty v kraťasech, kterého nepustí do chrámu sv. Petra, kde visí Kristus téměř nahý. Svět chce být klamán, nechť je tedy klamán.

Při poslední promoci jsem si vyslechl plamennou řeč jistého docenta, jak zažíváme konec industriální revoluce a jak nastává období společenských věd, z nichž v tu chvíli promovali studenti oborů jako je politologie, teorie a filosofie komunikace apod. Jeden promovaný doktor získal svůj nový titul za disertační práci na téma Věda a zdravý rozum. Rád bych si ji někdy přečetl. Jsem absolventem humanitního oboru, ale neberu jej jako vědu. Historie je pro mě spíš múzické umění. Ano, je to i věda, neboť stále objevuje, ale nepotřebuje ke sdělení objeveného termíny. A přináší člověku něco praktického pro život, aspoň Cicero si to myslel. Já jsem nad věcí a nedělám z historie takovou vědu, jakou bych asi coby promovaný historik měl. Přírodní vědy a vědy technické objevují a studují něco fyzického nebo specificky využitelného v praktickém životě. A co vědy společenské? Tuším, že někdo řekl, že metafyzika spočívá v kladení otázek, na něž se nedá odpovědět. A tuším, že sám Wittgenstein napsal, že nejvíce řekl tím, že mlčel o věcech, o kterých ostatní jen blábolí. A právě některé společenské vědy si kladou za cíl na metafyzické otázky najít odpověď nad slunce jasnější a blábolí a blábolí třeba i o tom Witgensteinovi. Dříve byla takovou ublábolenou vědou teologie, ale ta je dnes na úbytě. Lidé se dnes už moc nezamýšlejí nad Boží trojjediností a dokonce ani nad jeho existencí jako nad tím, co, je-li, přináší světu a našemu osudu a co, není-li, nás tedy ještě může trápit. Teologii dnes nahrazují moderní obory, z nichž k těm svrchu jmenovaným bych přidal třeba lingvistiku, proti níž jsem nedávno vedl donquijotský boj, sociologii či akademickou filosofii. Mají celý promyšlený systém, vybavený potřebnými termíny, a dokonce jim vše zapadá pěkně do sebe, asi jako astronomům před Galileim přesně vycházelo, že Země je uprostřed vesmíru (oni nelhali, ono to opravdu tak vycházelo, jen neměli dalekohled). Dokonce i to, co tu teď tvrdím, dokáží ve svých systémech analyzovat a zařadit do systému. Jsem vlastně vděčný objekt jejich výzkumu. A tak, aby mě uplně nezatratili, ještě tu napíšu, že nejsem proti studiu objektů jejich studia, ale jsem proti jejich systematizování a předávání v zapečeťených škatulkách z generace na generaci.

A teď zpět ke Kolumbovi. Kolumbus objevil pro Evropany Ameriku, aniž věděl o tom, že to je Amerika. Ale Kolumbus také objevil způsob, jak postavit vejce na špičku. K prvnímu bylo potřeba nápadu, zarputilosti a píle. K druhému pouze nápadu. První objev přinesl kukuřici, krocana na paprice, tabák, kakao atd. Vejce se po Kolumbově důvtipném objevu stále dělalo na tvrdo, na měkko a na hniličku. Dva velké objevy, ale jen jeden něco přinesl. Nastává éra společenských a informačních věd. Už nebude důležité něco přinést, ale postavit na špičku teorii o čemkoli, ale hlavně ji postavit pevně a neotřesitelně jako to vejce. Vaše Magnificence, Spectabilis, Honorabiles, pochopil jsem to, ale účastnit se toho nebudu.
...

10 komentářů:

Vítek řekl(a)...

"...ale jsem proti jejich systematizování a předávání v zapečeťených škatulkách z generace na generaci" - já tak nějak pořád nevím, jestli se nesnažím zbytečně, ale ještě několik poznámek a otázek. Co dělá vědu vědou? Má být předmětem "skutečné" vědy něco mimo subjekt člověka? O škatulkách bych nemluvil a už vůbec ne o "zbytečnosti" systematizování. To, co dělá současná lingvistika, není v žádném případě snaha podat nějaký jeden (správný a konečný) popis jazyka. Já velmi obdivuji tzv. "J-Lo poetický přístup k jazyku", ale (pro lingvistiku) je to trochu málo. Asi tak jako kdyby se lékař spokojil s tím, že bude obdivovat krásu těla. Také se obdivuji některým tělům, ale jakmile s podzimním nečasem přijde vlna chřipek, jsem s celou estetikou v koncích. Lingvistika není estetika. Neznám komplexní popis jazyk, který by byl dokonalý. A nezná ho asi nikdo. Nezapadá to do sebe. A když náhodou alespoň něco, je to veleúspěch. A termíny? To jsou (bohužel/bohudík) nutné nástroje k práci - stejně jako kovář potřebuje kladivo, stejně jako chirurg potřebuje skalpel.
A pokud jde o tu akademickou strnulost, to bych zhruba souhlasil.

J-Lo řekl(a)...

Já spíš mluvím o tom, že jako vědec si občas připadá každý, kdo něco ví nebo si něco někde naštuduje, ačkoli jemu ani ostatním to moc nepřináší. A přináší-li, pak ještě větší mlhu než předtím. A pokud se takoví vědci etablují do kateder různých fakult, ztratí soudnost a své vědění považují za vědu. Když se dá takovým ubláboleným vědcům funkce (jakože to nás čeká a před tím svým článkem varuji), dopadá to, abych využil teorii v praxi, s kterou se zrovna potýkám, takto: http://www.vuppraha.cz/download.php?f=RVPGSP_9_10_2006.pdf
Jsou tam také termíny, jsou tam také definice, ale celé je to, s prominutím, naprosto na hovno! Dnes jsem byl na zajímavém semináři o Lidické tragedii, dvě krásné přednášky zabila jedna půlhodinka termíny, frázemi a definicemi okudrlinkované teorie, jak prý máme o Lidicích učit - tuším, že pedagogika se ta věda jmenuje.

J-Lo řekl(a)...

Pokud běžně užíváte nic neříkající filosofická slova cost a něcost (tuším že filosofové, aby si připadali vědečtější, používají raději latinismy quiddita a heacceita), můžeme se dohodnout, že moje filosofie společenských věd razí nový termín: nicost - tedy nusquamita. A na další příklad nicosti mě přivedl kolega Marcus Flavius v odkazu na svém blogu:
"Nejproblematičtějším pojmem v Altmannově koncepci však pro mě zůstává její pojem klíčový, tedy význam. Ten je v knize vymezován z různých hledisek, pokaždé však ve vztahu ke svému neurálnímu zakotvení. Právě tady ale možná sídlí trójský kůň takového (a dlužno dodat, že nejen Altmannova) pojetí. Pokud totiž budeme význam jazykových výrazů situovat do subjektů, vystavujeme se nebezpečí, že tím popřeme jeho intersubjektivní povahu. Tvrdit totiž, že význam jazykového výrazu není ničím jiným než vzorcem nervové činnosti, znamená - pokud připustíme (a to bychom asi měli), že ty mohou být u každého jedince při zaslechnutí daného výrazu jiné - tvrdit, že takový výraz má prostě různé významy v závislosti na jednotlivých subjektech. To je ale přesně to, co našemu běžnému užívání slova význam a uvažování o jazykovém systému odporuje. Takové poněkud nevstřícné interpretaci Altmannových závěrů bychom se sice mohli vyhnout reformulací, že vzorce nervové činnosti jsou neurální reprezentací (zpracováním) významu, nikoliv jeho podstatou, ale to už by byla pouhá spekulace jdoucí za rámec Altmannova textu. A třebaže může jít o pouhý pojmoslovný spor, zajímavost tohoto problému to v ničem neubírá. Ta totiž tkví spíš v tom, že upozorňuje na nejasnost, "kde", v jakém "prostoru" vlastně pátrat po povaze významu jazykových výrazů. A to je otázka, na kterou je možné narazit při jakékoliv snaze nějak usouvstažnit práce o jazyce z oblasti psychologie a lingvistiky. Ať už jste ale příznivci pojetí, které hledá významu v hlavách mluvčích, nebo pojetí, které považuje význam za vlastnost intersubjektivně existujícího jazykového systému, v obou (a nejspíš i mnoha dalších) případech budete muset uznat, že Altmann nabízí řešení netriviální a v mnohém inspirativní a zajímavé." A to jej jen slybý výtažek. Ta kniha má 308 stránek... Jde snad "nic" říci dokonaleji vědecky?

subcommandante marcos řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
subcommandante marcos řekl(a)...

Vážený pane kolego, zdá se, že trpíte jakousi (možná osobními problémy způsobenou) antipatií vůči lidem, kteří se zabývají něčím, co čem Vy zhola NIC nevíte. Mně osobně to přijde ubohé a neslušné, protože se snažím ctít zásadu, že než něco pomluvím, alespoň trochu to prostuduji a pokusím se tomu porozumět. Že si myslíte o lingvistice, co si o ní myslíte, je smutné (a vychází to z nepochopení toho, o co mnohým dobrým lingvistům jde), protože od Vítka vím (a z jistých částí Vašich textů to je zjevné), že Vás problematika jazyka zajímá. Ale budiž, Vaše věc, Vaše svědomí. Přeci jen ale: zkuste o tom nejprvě NĚCO zjistit, než začnete vaše dosavadní (nevím) NIC (k věci) dávat za vinu někomu, kdo už alespoň malé NĚCO tuší. Pokud samozřejmě dokážete stručněji a přehledněji načrtnout v krátké recenzi (ano, citoval jste moji recenzi - útvar, který má informovat o obsahu a jehož součástí je i naznačení problematických míst, případně náčrt alternativ a jejich zasazení do kontextu) problematiku teorie významu (klíčové téma filozofie jazyka minimálně v posledních 120 letech), rád se poučím, protože považuju za prospěšné přečíst si něco kvalitního. Pokud ale považujete za NIC soubor netriviálních otázek, se kterými si lámou hlavu a nad nimiž vedou zajímavé spory desítky špičkových myslitelů dlouhá desetiletí (na TO mimochodem Vámi citovaný útržek z mého textu odkazuje), pak možná nemá cenu debatovat s Vámi, protože všechno už dávno víte nejlíp. V tom případě prosím, podělte se s námi o Vaše řešení. A na závěr si neodpustím pár dotazů: 1) V čem to NIC mého textu spočívalo? Nedodal čtenáři informace o ČEM je v Altmannově knize řeč (jaké je její klíčové téma)? Nepoukázal na KONKRÉTNÍ problém Altmannovy koncepce (samozřejmě z osobního-recenzentova úhlu pohledu)? 2) Co je to význam jazykového výrazu? Jak byste ho vymezil?...
V dokonalé úctě a přeji méně zapšklosti a žluči, namísto toho více slušnosti věci vysvětlovat, podkládat vstřícnou a zároveň věcnou argumentací a zkoušet výkřiky doplnit něčím jiným než tvrzeními a la mně se to nelíbí. Myslím, že dokud to neuděláte, budou mít Vaše jedovaté plivance asi tolik obsahu, jako slova "do prdele!" apod., kterými vyjadřujeme emoce - o nic míň, ale rozhodně ani o nic víc!

J-Lo řekl(a)...

Jsem asi víc zviřátko, které mluví, než člověk, který nad mluvou rozjímá. Berte to klidně tak. V článku jsem srovnal to, čím se "desítky špičkových myslitelů" zabývá přes 120 let, s tím, čím se "tisíce špičkových teologů" zabývalo přes jedno milénium. A kolik listů pergamenu staženého z ještě nenarozených jehňat se tím popsalo. A koho to dnes zajímá? Vidíte, a to se považuji za věřícího, jen ne za toho, kdo by čerpal víru z kanonického práva a ze spisů Tomáše z Aquina:) Neberte moji kritiku tak osobně. Scholastika začla být směšná, když se začala vážně zabývat otázkou, proč se Ježíš nevtělil do osla a jestli člověk náhodou není oslem. Jak vidíte, já oslem jsem, i když Buridan došel k závěru, že homo non potest esse asinus. A k vaší druhé otázce: myslím, že "význam jazykového výrazu" je to, co něco vyřčené jazykem (za pomoci úst) znamená. Nebo se mýlím?;) Dnes už se na pergamen nepíše, takže lingvistické obsáhlé spisky nikomu neublíží, proto mi vůbec nevadí. Jen se tím blábolením bavím. Nic víc, žádná zapšklost:)

subcommandante marcos řekl(a)...

Lingvistika v mnoha svých podobách dostává kritériím tzv. exaktních věd a zároveň v mnoha svých podobách produkuje výsledky aplikovaného výzkumu (tj. je užitečná i "hmatatelně" - byť představa nutnosti vést výzkum primárně jako aplikovaný je absolutní nesmysl téměř v každé vědě - i v těch, které Vaší dost povrchní kritice odolaly). Zkuste si zabrouzdat např. na Wikipedii, kterou jistě používáte. Vaše námitky budou snadno popřeny faktickými výsledky daných oborů (tzv. strojový překlad, výuka cizích jazyků, klinická lingvistika - afaziologie, obory věnující se systémům znalostí a jejich konstruování atd. atd.). Jistě dobře poučen scholastickou filozofií středověku jste zjistil, že už Vám (sic!) nemá co říct. Dejte si tedy prosím tu práci a zkuste podobně hluboce prozkoumat podoby současných věd o jazyce (ono nestačí zkritizovat pár vousatých definic a přístupů, případně se opřít o svou osobní zkušenost s tím, jak Vás někdo jazykovědě vyučoval). Možná pak nezměníte názor, ale aspoň ho budete mít o co opřít. Argumentovat tím, že když výsledky jednoho oboru nejsou v současnosti pro mnoho lidí aktuální, pak je potřeba podívat se skrz prsty i na obor jiný, je dost na pováženou. A vymezit termín parafrází tak, jak jste to předvedl, není dvakrát užitečné. Pochybuju, že byste poznání toho, komu byste termín význam vysvětlit takto, posunul někam dál (nebo je nějak prohloubil). Mnoho z těch Vámi opovrhovaných myslitelů předvedlo mnohem kvalitnější výkon. A i díky nim dnes užíváte spoustu vymožeností moderní komunikace...
Tedy: pokud se bavíte tím, že s oporou ve vlastní nevědomosti urážíte smysluplnou a náročnou práci mnoha lidí, jimž se svými texty nesaháte ani po ty příslovečné kotníky, pak opravdu nemá smysl vést nějakou debatu. Ta vás totiž zjevně nezajímá. Když tedy raději mluvíte než nad mluvou rozjímáte, tak nad ní a nad vědami tomu se věnujícími nerozjímejte. Nemá to cenu. Přeji příjemný zbytek života v bezpečí zdí hospodské/pivní filozofie. Ta nevyžaduje nic víc než skupinku nepoučených obdivovatelů...

J-Lo řekl(a)...

Ano, máte pravdu - ty desítky myslitelů (dvě až tři) opravdu přinesly něco, co je o něčem, a díky aplikaci jejich výsledků třeba píšu tento soběpisník (odvozeno od 3.pádu zájmena nahlíženého mnou). Klobouk před nimi srážím z hlavy. A nechci opravdu diskutovat nad nečím, v čem nemám pravdu! Jediné, co nemám rád, je blábolení opřené o autority. A to v jakémkoli oboru. A nějak se mi zdá, že se víc blábolí v lingvistice, literárvědě, storou dobrou filosofii a teologii už ani nezmiňuji. A nemám rád dělání velblouda z komára a vědy z vědění. Ale není to tím, že by to bylo špatné, jen se mi prostě špatně vyvinul mozkový lalok pro percepci kognitivní valence terminologie. Tedy je to můj problém a ne problém okolí. Proto jsem jej publikoval zde a ne ve Slově a slovesnosti. A ačkoli asi nenastoupím studium lingvistiky, Vaše apologie jsou cenným příspěvkem do mého niterného vývoje. Díky za ně.

subcommandante marcos řekl(a)...

Myslím, že blábolení opřené o autority nemá rád nikdo, komu jde o věc samu. Nelze než souhlasit s Vaším názorem. O dělání velblouda z komára platí totéž. Stejně tak souhlasím s faktem, že lze hodně plkat a mlátit prázdnou slámu ve Vámi zmíněných oborech. "Jen" mi přijde nefér, že tu o nich referujete hodně paušálně a hodně povrchně, což může vést k nepřesnému zobecnění a přílišnému upozadění toho pozitivního, co bylo v oblasti lingvistiky (ale třeba i filozofie jazyka) vykonáno. A těch důležitých myslitelů nebyly dvě tři desítky. Možná těch geniálních. Jenže věda je v mnoha ohledech komunitní záležitost: bez malých, ale důležitých výsledků "všední" badatelské práce by zůstala ohromující zjištění zmíněné hrstky géniů jen úžasnými postřehy. Myslím, že jste zkrátka zbytečně příkrý - situace je komplikovanější, než píšete (netvrdím, že si to takhle zjednodušeně i myslíte!). Já si taky kolikrát rvu vlasy nad mnoha texty ze zmíněných oborů, ale nezatracuji proto ten obor, spíš se snažím přispívat k jeho zlepšování v oblastech, kterým zkouším porozumět a zajímají mě. Někdy to jde, někdy ne. Opírat se POUZE o autority je pochopitelně pochybené, považuji však za nerozumné ignorovat je. V některých případech prostý odkaz ušetří výklad, se kterým autor souhlasí, v jiných opření se o autoritu zasazuje autorovo tvrzení do kontextu nebo badatelského rámce atp. Výzkum by měl mít smysluplný rámec a cíl a měl by přispívat k řešení problémů, které jsou v daném oboru aktuální (byť není jejich kontakt s každodenní zkušeností mnohdy na první pohled zřetelný). Věřím, že hodně filozofických a lingvistických prací je právě takových. Proto jsem cítil potřebu ohradit se. Co Vás - vzhledem k Vaší skepsi týkající se lingvistiky a filozofie - pobouřilo na mojí minirecenzi Altmannovy knihy, to netuším, ale pochopitelně mě Vaše pobouření mrzí - nikdo rozumný snad nechce dělat svoji práci špatně a já se nepovažuji za výjimku. Myslím, že ten text docela dobře plní účel útvaru, který jsem zvolil. Pokud ne, věcný kritický komentář naopak uvítám.
Pokud jde o problematiku terminologie, souhlasím s tím, co na začátku této série komentářů uvádí Vítek: lze ji do jisté míry chápat jako soubor nástrojů. Vzhledem k povaze jazyka je však samotná povaha těchto nástrojů komplikovaná až běda. Jsou - tak jako jiná slova - vpleteny do složitých sítí, které je spoluvymezují. A vyznat se v těch sítích (to bývá pro porozumění důležité) není občas vůbec snadné, občas to nepřináší to, co bychom čekali, a občas je to prostě zavádějící. Ale takový je celý náš život, jeho vědecký rozměr nevyjímaje - poznání empirie je nejspíš vždy nejisté.

J-Lo řekl(a)...

Fakticky souhlasím. A k té recenzi: přišlo mi to jako spor o univerzálie a je jen věcí mého vkusu, že jej považuji za zbytečný. Nicméně uznávám, že se často jako příslušníci stejného druhu a rodu a zřejmě i lidé podobné hladiny zvídavosti zabýváme stejnými úvahami, jen k tomu každý používáme jiné jazykové prostředky, lovíme ve vlastních empirických vodách a říkáme tomu každý jinak:)