1. března má narozeniny moje tetička Lidunka, a tak jsem se rozhodl následující překlad věnovat jí. Je to úryvek z jedné básně Roberta Lowella, který jsem si pracovně nazval Kárání hvězd. Lowell se narodil rovněž 1. března, ovšem před devadesáti lety. Sám také překládal a byl příznivcem volného překladu, tedy bychom se asi shodli. Škoda, že už třicet let nežije, mohl na oplátku přeložit nějakou mojí básničku…
Mám hvězdy hodně rád, ale snesu i tuhle dámskou (resp. do úst dámy vloženou) výtku – snad ne ani tolik těm žhavým vesmírným tělesům, jako spíš nám mužům. Všechno nejlepší, teti! A pozdravuj strejdu Jiříka, dlužím mu ještě fotku z Holandska od jedné lepé děvy.
(originál celé básně je zde, úryvek je zvýrazněn)
Hvězdy jsou mi lhostejné —
jejich šiky jsou příliš poddajné matematice,
jdou po nebi jako stádo otupělých ovcí,
nedají se jen tak rozházet…
Ach ano, jsou mi lhostejné —
žena nemá precizní oko muže,
který se stará jen a jen o sebe
a sleduje marnivé
a nekonečné cesty hvězd přes nebe,
snad jen proto, abych si nevšimla, že na něm chybí slunce.
Protože neznají lásku, nepotřebují lásku.
Mám hvězdy hodně rád, ale snesu i tuhle dámskou (resp. do úst dámy vloženou) výtku – snad ne ani tolik těm žhavým vesmírným tělesům, jako spíš nám mužům. Všechno nejlepší, teti! A pozdravuj strejdu Jiříka, dlužím mu ještě fotku z Holandska od jedné lepé děvy.
(originál celé básně je zde, úryvek je zvýrazněn)
Hvězdy jsou mi lhostejné —
jejich šiky jsou příliš poddajné matematice,
jdou po nebi jako stádo otupělých ovcí,
nedají se jen tak rozházet…
Ach ano, jsou mi lhostejné —
žena nemá precizní oko muže,
který se stará jen a jen o sebe
a sleduje marnivé
a nekonečné cesty hvězd přes nebe,
snad jen proto, abych si nevšimla, že na něm chybí slunce.
Protože neznají lásku, nepotřebují lásku.
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat