Neříkej nic má lásko ať do ticha ta slova zapadnou
Jako kámen který jsem dlouho leštil v dlaních
Do hloubky našeho života
Padá prudce tento těžký kámen
Jen propast na své pouti potkává
Jen trvání má jeho cesta tichem
Jaká hrůza když voda v dálce nezašumí
A kámen se nedotkne hladiny a nezavadí o stěnu
Vesmír je jen čekání a já se chopil tvé ruky
Padá a padá bez ozvěny a marně napínám svůj sluch
Neslyším nic vzdech ani náznak zvuku
Čím dále padá čím víc se hrouží do temnot
Tím rychlejší je noc a tím závrať větší
Je jen střemhlav řítící se tíže
Nepostřehnutelný ztracený zpěv
Uprchlý zázrak snad již dopadnuvší
Ne dosud ne má lásko
Jen nesnesitelný bezměrný odklad
Krutý odklad jistého rozdrcení
...
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat