Stále ji vidíš: jako by
ještě na něco čekala,
jako by si ( i když proti
své vůli) chtěla něco
ověřit, něco, co se v ní
zveličilo až k přesvědčení,
že je třeba obrátit se
jakoby až k nikomu,
který, a to právě teď,
dává najevo,
že by se nemělo nic pokazit.
Ale ona náhle, a už ne
na pět palců od osudu,
odešla bez rozloučení,
a to až k zapomenutí sebe sama
a k vědomí, že je milována...
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat