Dnes mi přišla kniha, kterou by mi leckdo záviděl, jelikož je to jeden ze 450 exilových výtisků prvního vydání Magorových labutích písní z roku 1986. Stál jsem jednou s Magorem na záchodě, každý u své mušle, já oblečenej, on nahej. Slavil tehdy v Lounech padesátiny, dneska je mu přes šedesát. Když mu bylo jako mně, seděl zrovna v base za to, že psal texty pro Plastiky. Zde je můj malý výběr pro čtenáře soběpisníku:
V Klášterci nad Ohří na římsespatřil jsem Pannu v elipse
paprsků zářivých.
Nepomodlit se byl by hřích…
Jenom to Pane vědět chci,
jestli už teď jsem v očistci…
Špatně se skládá elegie
když kolem cucají se pyje
a každý rým je na to chudý
popsat jak kouří si zde údy
Abych zas nepsal výtržnicky
zaznamenám jen sporadicky
jak jeden odsouzený přelíz
druhému zločincovi penis…
Moje lásko – má naděje!
Nic zvláštního neděje se tu
jen večer asi
jak včera na javor v ambitu
přiletí konipasi…
Až se zas vrátím, zasadím
Panně Marii lilii.
Království obou Sicilií
je moje srdce s Tvým.
Podivně odešel básník Holan
na státní útraty pochován
a jejich ústy chválen
v dobách kdy bez pocty je spálen
František Kriegel a navíc – ach –
šakaly z hrobu vyhrabán
na Olšanách Jan Palach
Krásné jsou Plastiků Pašije
jen jeden vidím tam malér
part že Jidáše nepěje
Milan Hlavsa či Daler
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat