Krom jiných knih jsem si minulý týden v chebském antikvariátu pořídil i Básně, balady a sonety věčeného studenta Roberta Davida od Vítězslava Nezvala. Celkem mě překvapilo, že ve stejnou dobu, kdy jsem k nim přičichl, obejvil se na WuWejových stránkách příspěvěk právě o této knize, kde jsou i ukázky. Přináším sem tedy ještě jednu vlaštovku.
Dokud jsem ještě dobře spal
- ach, spánkem člověk omládne -,
jak strašně jsem vás miloval,
vy ženy, ženy proradné.
Zvlášť ty, jež byly nápadné,
jež měly pudr místo pelu.
Ač bylo to dost nákladné,
chodíval jsem k nim do bordelu.
Mě skoro každý pasák znal.
Šaty jsem míval bezvadné.
Smyslnost, ta je jako žal.
Člověk jim lehko propadne.
Ty ženy byly záhadné.
Měly však něco navíc k tělu.
Jak člověk časem upadne!
Chodíval jsem k nim do bordelu.
Snad bych si leckterou byl vzal.
Skrupule nemám pražádné.
Mravný též nejsem. To bych lhal.
Žel, vášeň rychle opadne.
Člověka leccos napadne,
škoda, že neznali jste Bělu.
Též jiné byly půvabné.
Chodíval jsem k nim do bordelu.
Poslání:
Každý květ časem uvadne.
I hezké ženy tropí melu.
Kde, to se lehko uhádne...
Chodíval jsem k nim do bordelu.
<3
1 komentář:
Pěkná náhoda. Taky jsem ji pořídil v antikvariátu, jen na druhé straně republiky :).
Okomentovat