Kam se spláchlo umění?

Poslední Reflex připomněl jeden průzkum z roku 2004, kdy se asi 500 předních kritiků, umělců, historiků umění, prostě těch od fochu vyjádřilo k otázce, co že považují za nejvlivnější dílo 20. století. Zvolili Fontánu Marcela Duchampa, Picasso byl na druhém a Warhol na třetím místě. Myslím si, že oni muži od fochu mají sami pro sebe pravdu, protože jsou vlastně uměním znuděni natolik, že je vytrhne jedině něco, co si z něj udělá opravdovou legrandu. A Duchampovi se to povedlo. O jiném podobném díle prý řekl: „Chtěl jsem si jen ukrátit čas… nechtěl jsem to vystavovat a popisovat…“ Tím nechtěně zpřístupnil umělecké tvoření i lidem, kteří mají jen trochu nadání a pár nápadů, ale hlavně spoustu času k ukrácení. Pro mě bude ale vždycky umění spíš o tom talentu a nápadech.

Nejsem buržoust, jenž doma musí mít originály děl slavných mistrů, a chápu, že buržoazní konzum se dá podkopávat i vtipem, ovšem ne vtipem, který mu jde na ruku. Duchamp spíš podřízl větev umění samotnému. Jako důvod volby bylo uváděno, že tím, že obrátil odmontovaný pisoár tak, že vypadal jako fontánka, jen do ní pustit vodu, zničil předsudky a propůjčil tak umění dynamiku, aby se mohlo dále vyvíjet. Jsem asi hroznej konzervativec, ale myslím si, že zvuk motorů na ucpané magistrále doplněný troubením nervózních řidičů není ze stejné umělecké branže jako Verdiho Traviata a hlavně neposkytuje žádnou další cestu, kudy jít v hudbě dál. Plénum znuděných skladatelů a zpěváků může soudit jak chce, ale já si stejně jako většina normálních lidí symfonii pro čtyřválcové motory a klakson na cédéčku rozhodně nekoupím a ani nevypálím. Nechci tím tvrdit, že se mi všechno moderní nelíbí, někdy se opravdu totiž spojí talent a nápad v něco opravdu nejen vtipného, ale i uměleckého, jako např. mastnotou nakreslené obrázky na krabicích od pizzy (kde jsou ještě její zbytky) Davida Böhma a Jiřího Franty. Renča krom jiného maluje zmizáže, což je taky pozoruhodná technika, ale podložená právě tím umem, od něhož je odvozeno slovo umění.